Museli bychom zalovit hodně hluboko v oddílových pamětech, než abychom našli naši tradiční oddílovou pátrací akci s podobnými luxusními sněhovými podmínkami, jako byly ta letošní! Moc nás potěšila i opětovná účast našich kamarádů z Brna tím více, že s sebou přivezli k našim dvěma sněžným přeludům do party dalšího malého YETTIHO! No a když k tomu připočteme, že pátračů se letos sešlo nebývalé množství, a že nálada byla na vrcholu druhé nejvyšší hory Drahanské Vrchoviny výborná, byl letošní YETTI skutečně jak se patří!
Třeskuté mrazy z minulých dnů o víkendu povolily a nedělní sluníčko dokreslilo pohodu dne. Ve stanoveném čase vyrazila první početná grupa, vstříc plánovanému setkání se dvěma YETTI. Ti byli na nás už hodně natěšení! Dokonce den před setkáním se byli za Petrem osobně ujistit, zda jsme nezapomněli a zda je po roce opět přijdeme navštívit. Tuhý mráz z minulých dnů jim jakoby vlil krev do žil, což bylo jasně patrné v průběhu celého našeho společného odpoledne – a i večera….
Dvě auta s našimi kamarády z Brna se mírně zpozdila, Petr na ně ale počkal a společně vytvořili druhosledovou útočnou formaci. Protože sněhu bylo všude dostatek, stopy obou YETTI se tudíž snadno hledali a stopování bylo bezproblémové. Navíc oba lesní muži zanechali pátračům pro jistotu tři navigační zprávy, takže krátce po druhé hodině odpolední došlo v plánovaném sektoru ke kontaktu! Po vzájemném se „očuchání“ přišla opět ke slovu tradiční pohostinnost dvou – původem nepálských – sněžných mužů.
Zmínil jsem v předešlém odstavci tři navigační zprávy od YETTI. Je třeba objektivně uznat, že progres ve výuce čtení a psaní v českém jazyce není u nich po roce příliš znatelný… To ale nikomu ani trochu nevadilo. Kolem chaty Hanačka na kótě 734 m. n. m. jsme společně s nimi strávili moc fajn chvilky, vyplněné úsměvy, družnými debatami, to vše protknuto sluníčkovou náladou. I letos s námi byla ostře v akci i naše Maruška Zouharová, která si jízdou v hlubokém sněhu užila tentokrát asi podstatně více adrenalinu, než v minulých letech! V tomto okamžiku vysekáváme dík a hlubokou poklonu za bezchybné silácké výkony všem jejím nedělním „vozatajům“. Díky chlapi!
S připozdívajícím se odpolednem se zvyšoval opět chlad a protože buřtíkový piknik byl zvládnut na jedničku, včetně poctivého pitného režimu, nastal čas přesunu na oddílovou „mateřskou základnu“ – tj. do útulné restaurace Morava. Zde jsme v „YETTI jízdě“ pokračovali, když hrdiny okamžiku byli opět všichni tři naši sněžní mužíci! Ano, tři, protože letošní nováček, malé brněnské „jeťátko“ dva naše staré, zkušené a ostřílené „jeťáky“ výborně do party doplnil! Že se nám s večerem z tepla restaurace ani moc nechtělo, ani nemusím zdůrazňovat… Mrkněte na hned čtyři hutné fotogalerie (díky Lído a Karle!):