Ano, pravda, okolo Třeboně, na mnohých místech pasou se tam koně, především je to ale krajina známá díky legendárnímu Jakubu Krčínovi hustou sítí rybníků a především – a to je náplní této aktuality – byla tato lokalita vybrána pro letošek v posledním červencovém týdnu jako cílový prostor léty již tradičního cykloputování MORAVEC Teamu.
A byla to volba veskrze šťastná. Rovinatý terén v této krajině byl regeneračním balzámem pro více jak dvacítku statečných (nejen) MORAVCŮ, kteří se ani letos nebáli jít do riskantní akce… Vždyť kempu bezprostředně předcházela třídenní dramatická biková klání v rámci Mistrovství ČR v Peci pod Sněžkou, za aktivní a vesměs úspěšné účasti bezmála dvou tuctů borců a borek z MORAVCE. A na zklidnění tepových frekvencí z dramatických bojů na „Krkonošském poli“ nemohlo být ordinováno za dané situace nic lepšího, než co jsme zažili v posledním pracovním červencovém týdnu na cestách – stezkách pro cyklisty v okolí Třeboně.
Bezva bylo i to, že jsme se mohli plně spolehnout na znalce místního terénu: od pondělí do středy plnil neomylně funkci „stopaře“ Libor Bartoš, aby od čtvrtka do pátku tento post velice profesionálně převzal Peťa Němec. Naše dočasná základna se nacházela v rekreačním středisku Tušť, vesničce, sousedící s možná více známým (především ve vodácké komunitě) Suchdolem nad Lužnicí, kam jsme se v průběhu pondělka všichni, tentokrát výhradně invazními vozidly – přesunuli. Nicméně od úterý až do pátku jsem denně poctivě zdolávaly tolik potřebné regenerační kilometry v překrásné místní krajině. Počasí nám přálo „do puntíku“ a že bylo možná teplotně trošku nad průměr ani tak moc nevadilo: lesy, které krajinu rybníků obklopují, nám každý den poskytovaly blahodárný stín…
Po aklimatizačním pondělku jsme už v úterý v 9.30 vyrazili na první invazní výboj, když cílem bylo městečko Třeboň, které je proslulé nejen místním zámkem, ale i přilehlým rybníkem Svět a také například hrobkou rodu Schwarzenbergů. Všechny tyto tři pozoruhodnosti jsme si plánovaně „schovali“ až na čtvrteční výpravu, to v úterý nám bohatě stačilo „okouknout“ a obdivovat městečko Třeboň v jeho prostém, nicméně krásném „základním levelu“. Po návratu na základnu jsme s uspokojením mohli konstatovat, že máme „nakouceno“ prvních 52 km..! Úterní večer byl ve znamení táboráku a tak trochu sváteční: oslavili jsme Jonáška Janovského – resp. jeho úspěchy z „mistrovské Pece“ – titul vicemistra a jeho vítězství v letošním Českém poháru!
Zatím co v úterý jsme „brousili“ od základny západně, ve středu to byl směr opačný. V obci Lutová jsme zažili první a jedinou „horskou“ prémii v rámci celého kempu – výšlap k místnímu kostelu a následně k nedaleké zřícenině bývalého kostela. Přesun do restaurace v obci Staňkov, která je pověstná rybími specialitami, byl následnou dílčí etapou naší středeční cesty. Po oba úvodní dny vedla naše cesta kolem zatopeného pískového lomu a Ti z nás, kteří byli hodně koupání chtiví, ani jednou neopomněli přibrzdit a oddat se čisté přírodní vodě o teplotě cca 24°C… A pro úplnost doplním, že i ve středu jsme „nakroutili“ opět (plus / mínus) „padesátku“…
Naše další – už čtvrteční cyklo aktivity byly trošku atypické. S využitím našich invazních vozidel, jsme provedli výsadek opět do Třeboně, kde jsme si před polednem prohlédli místní zámek, včetně jeho krásné zahrady. Po této návštěvě už například (mimo jiné) víme, proč byl rodu Schwarzenbergů zámek Orlík vrácen a Třeboň ne… Následně vyvádíme „ze stájí“ (z invazních vozidel) naše „oře“, hbitě na ně naskakujeme a řádně napružení vyrážíme na cestu kolem Světa! Samozřejmě šlo o cestu kolem rybníka Svět, při níž jsme okoukli již výše zmíněnou hrobku rodu Schwarzenbergů, která nás – tedy alespoň mě – svojí velkorysostí a honosností – hodně udivila… Cesta kolem Světa byla dobrým tréninkem cross country, paradoxně ji Petr Koudelka musel jet bez přílby, kterou ráno na základně zapomněl… Ne nadarmo se říká, že „Kovářova kobyla chodí (často) bosa“…
Čtvrteční večer byl v rámci třeboňské invaze na základně Tušť již naším společným posledním a tudíž opět trošku slavnostnějším. Statečné děti, které do toho letos s námi srdnatě šly, byly dekorovány medailemi, o grilovanou večeři se perfektně postaral náš čtvrteční i páteční „vůdce“ Peťa Němec, po setmění nechyběla ani stezka odvahy, po roce ani diskotéka, když zdatnými „dýdžejkami“ se opět ukázaly Sabina s Adélkou. Naše „dýza“ dokonce přilákala i hosta – ženu mimo naši skupinu, vzhledem ale k nevhodnosti jejího tanečního úboru, jsme ji účast mezi námi radši vymluvili…
Že už taky víme, co že je to za nápoj se jménem Cola Piňáda (nebo Piňa Coláda? – nevím, pořád se mi to plete), který nám ve čtvrtek večer „ordinoval“ oficiální doktor naší výprvy, Ivan Juránek, i tato znalost je díky letošnímu cyklo putování. Kdo že je nově oddílovou paní Kadrnoškovou a kdo Jonatánem, to už je taky obecně v podvědomí… Že kromě anglosaského jména našeho malého šampióna Jonáška Janovského, které zní „Džonas Džanowsky“ má tento borec po kempu už i jméno ryze portugalsko / španělské – „Joninho“ (čti Džoniňu) – i toto je další pozitivní výsledek naší letošní třeboňské mise…
Která ale čtvrtkem zdaleka nekončila! Naše hladovost po ježdění nám vydržela ještě i v pátek dopoledne, byť se už jednalo „pouze“ asi o 12 km okruh, jehož prvním cílem byl zajímavý směrový ukazatel, posílající cestující například do míst, kde „záda ztrácejí své slušné jméno“ a následná zajížďka do cukrárny s výbornými zákusky, kávičkou a pivem značky „Bernard“. Cukry bylo zkrátka nutno průběžně doplňovat… Samozřejmě po erudovaným lékařským (manželé Juránkovi) a trenérským (Milan Tlamka) dohledem… Sladká to páteční polední tečka za pohodovým, sluníčkem prošpikovaným a legrací, úsměvy a dobrou náladou „navoněným“ ježděním sem tam okolo Třeboně…
A kdo byli skuteční hrdinové těch pěti pohodových dnů? Určitě mi dáte za pravdu, že „Joninho“ Jonášek Janovský s Leonkou Eclerovou. Oba totiž najezdili těch celkových cca 130 km jako všichni ostatní, Leonka se navíc musela vyrovnat s otokem oka po píchnutí nějakým hmyzím prevítem… Na dva dny se tak z ní v pravdě stala „Janička Žižková“, a právě v těchto složitých hodinách ukázala svoji statečnost a odolnost! Bravo MORAVEC! Sem mrkněte na průkazné fotogalerie, které dokreslují předchozí text:
