Středa s novinkami!

Po třetí v novém roce se sešeli v benešovské tělocvičně především členové MORAVEC Junior Teamu, aby opět zodpovědně pocvičili svoje bikerská tílka v rámci pokračování plánované zimní přípravy. Početná skupina cvičenců ani tentokrát nezklamala: všichni beze zbytku přistoupili k tréninku velmi zodpovědně a veskrze profesionálně, takže Petr nemusel tentokrát udělit ani jednou trestné cviky, kterými v předchozích cvičeních bylo třeba nejednou rtuťovité  „mladé pušky“ MORAVCE počastovat…

IMG_3530
Anička Zemánková, jako kapitánka prvního týmu při závodě štafet, se právě připravuje na předávku.

Možná ke vzornému přístupu k tréninku napomohla i osobní přítomnost nejlepší sportovkyně Benešova za r. 2016 a jedné ze současných hvězdiček MORAVEC „A“ Teamu a českého mládežnického biku – Anny Zemánkové, možná že i skutečnost čerstvého zařazení hned osmi elévů – „Milanových dětí“ – do elitní úderné oddílové skupiny pro závody první bikové ligy pro r.2017 (přítomna na cvičení jich byla ve středu rovná polovina). Ať tak – či tak: už rozběhání, rozcvičku i strečink (v tom Petrovi bravurně a erudovaně zároveň odlehčila právě výše jmenovaná Anička Zemánková), odmakali přítomí příkladně, stejně jako následnou vybišku a trojí „rybáře a rybičky“… Po nutném tréninku startovních reakcí přišy letos po druhé na řadu „meďouřy“ neboli medicimbaly, aby ve finále vše gradovalo závodem štafet, který Petr tentokrát inovoval. Mezi dvěma žíněnkami byla vždy lavička – a pozor – tentokrát zcela netradičně – na příč! Kladlo to vyšší nároky na soustředěnost a koordinaci pohybů při plnění cvičebních prvků v rámci třídružstvového štafetového závodu a umožnilo to i vyšší variabilnost jednotlivých startů, kterých Petr nadávkoval ve středu pohybu lačným MORAVCŮM asi deset!

IMG_3552
Jsou věci mezi Nebem a Zemí… V tomto okamžiku jistě dosedá na Zemi po ladném kotoulu plavmo – Adélka Kubinová.

Vše bylo zakončeno letošní další premiérou – tréninkem akrobatických prvků. Kotoul plavmo (nebo letmo – jak chcete) je skvělou imitací pádu z kola, který každého pořádného bikera několikrát za sezónu – ať chce nebo nechce – potká… Děti v tělocvičně to měli jednodušší než cyklista v reálném terénu, když „smotávali“  svoje tělo na měkkou žíněnku. Princip je ale stejný: naučit se při případném pádu smotat svoje tělo do klubíčka zajistí s dobře protaženými svaly poctivým strečinkem, že biker z pádu vyvázne pouze s boulemi a odřeninami a nikoli s nepříjemnými zlomeninami. Věřte, že vím o čem mluvím, pádů na tratích mám za sebou docela dost. A vždy jsem díky umění spadnout a díky strečinkem pružnému svalstvu vyváznul (i ve svém věku Staré Stanové Kůže) pouze s výše citovanými boulemi či řešitelnými odřeninami.. Nebo si mě snad někdo pamatujete po všech těch mých bohatých kotrmelcích s něčím v sádře? Mrkněte na fotogalerii ze středečního hutného cvička

Napsat komentář