Možná tato dvě slova nejlépe vystihují středeční projev více jak dvacítky mladých cvičenců na rutinních „Koudelkových kapkách“. Možná, že slovo „rtuťovitost“ by ještě bylo v tomto případě na místě… Každopádně aktivní a poctivý přístup „mladých pušek“ ke cvičení museli trenéři ocenit a zdá se, že jako v minulosti, bude i letos MORAVEC Team na závěr zimní přípravy přirovnáván k na doraz ztlačené pružině, která se mocnou, vše porážející silou,   uvolní se startovním výstřelem na prvním ostrém MTB závodě… Děti byly zkrátka i ve středu k neutahání a kdyby nás opět nestřídali fotbalisté, asi by si ještě „vymodlily“ florbalovou prodlouženou…

Řekli byste, že každé cvičení v tělocvičně je identické a když jsme se ve středu sešli letos tak trochu jubilejně (po desáté), není snad už ani možné zažít něco nového… Nenechte se mýlit… Novinkou například bylo, že jsme při rozběhání a rozcvičce nemuseli vůbec svítit! Což je důkazem toho, že den se prodlužuje a že západní sluníčko na začátku cvička významě „ulevilo“ podstropním zářivkám v hale. Prodlužující se den je pro bikera dalším znakem, že náš čas se nezadržitelně blíží! Trénink startovních reakcí bylo třeba řešit, díky opět nadprůměrné účasti cvičenců, ve dvou vlnách, nechyběli opět ani dětmi tolik oblíbené štafety. Byly tři čtyřčlenné a veleli jim tentokrát kapitánky: Barunky Tlamková a Janovská spolu s Luckou Koudelkovou. Znakem dílčích startů byla pak vzácná vyrovnanost. V dynamickém projevu jsme pokračovali tělocvičnou „na dél“ kterou jsme nejdříve překonávali vrháním medicimbalů na různý způsob, aby nám pak tyto dobře posloužili nejen jako slalomové branky, ale i jako „obratníkové“ body při minizávodech štafet – tentokrát dvoučlenných… Že byly popisované tréninkové sekce pestřeny vybiškou a oblíbenými rybáři / rybičkami, nemusím připomínat…

A ještě dvě novinky doprovodili středeční tréninkový podvečer: na závěr rozcvičky předvedl Petr premiérově klasický sokolský cvik, který uvedl s tím, že sejedná o prvek vskutku extrémě náročný, ba nebezpečný… Po jeho předvedení už ale víme, že ne vše můžeme Petrovi věřit… Takže zařazení tohoto cviku do rozvičkové sestavy nebude našim dětem činit žádný problém… No a tou druhou supr novinkou, byl zcela inovativní přístup ke splnění úkolu fotografa, kterým nebyl jmenován nikdo jiný, než „postarší“ Jirka Zavřel. Kam až všude dokázal s foťákem vystoupat a jaké záběry v pravdě z „perspektivy ptáka“ udělat, si nenechte ujít ve fotogalerii… A kdo neviděl jeho liánovou „Tarzanovskou seqenci“ při sestupu z výšiny východního rohu benešovské tělocvičny, ten může vskutku jen a jen litovat…