Bývalo pravidlem, že jsme do Ostravy jezdili jen jednou za rok na tamní bikovou klasiku – Ostravského Chachara. Letos je ale všechno trochu jinak… Protože s nepsaným Králem cyklistiky Severní Moravy a Slezska – Martinem Šímou, máme velmi těsné vztahy už po léta, a protože po stránce velotechniky je třeba jít stále v před, ocitli jsme se na Čujkovově ulici v prodejně MaxCursor minulý čtvrtek v podvečer, letos už po druhé… Zde jsme s Martinem nejdříve pořešili „kšefty“, abychom následně byli VIP hosty na Setkání cyklistických legend na legendární ostravské Řízkárně…

Ten sedmnáctý prosincový den jsme neudělali nic jiného, než že jsme spojili příjemné s užitečným. Na daleký sever vyrazil dost silný tým MORAVCE ve složení: Víťa a Dominik Prudkovic, kromě Michala kompletní sestava „Contadorů“ a benešovský prapor pomyslně podrželi Anička s Petrem. Na Řízkárně (cyklistická restaurace, která se nachází poblíž  tratí Ostravského Chachara) vše začínalo od 18.00 hodina a co se vlastně bude dít, na to jsme byli fakt zvědaví… Neb „Marťas“ Šíma hovořil s Petrem o průběhu akce neurčitě a dost v hádankách… Jedinou předem známou podmínkou pro nás bylo bylo, abychom dorazili v oddílových dresech… A nám bylo jasné, že se asi bude dost improvizovat…

Akce, jejíž scénář se podle očekávání detailně dotvořil až v průběhu vlastního večera za mistrné režie Martina Šímy, pořádal MaxCursor už po druhé a věřte, že stála za to! Při příchodu do restaurace jsme byli mile překvapeni hned několika skutečnostmi zároveň: cyklistickými legendami se to zde opravdu jen hemžilo (to ocenil především Víťa Prudek, který se zde potkal s nejedním kamarádem z legendárního cyklistického „mančaftu“ z minulého století – ŽD Bohumín). My jsme byli rádi, že jsme se zde po čase opět setkali s velikány (nejen) severomaravské cyklistiky, jakými beze sporu jsou: Zdeňk Mlynář, Šárka Chmurová, Tonda Rezek či Jarys Pánek… Právě s posledně jmenovaným Jardou Pánkem a jeho manželkou jsme sdíleli u VIP stolu „palpost“ a mohli na úvod programu večera s obdivem sledovat sekvenci fotodokumentů z historie zdejší regionální cyklistiky. 

Souběžně se rozběhl hlavní tahák večera – závod na cyklotrenažeru, když kategorie byly vyhlášeny – po ostravsku – svébytně: legendy, příchozí OPEN, ženy a něco jako „cyklistický potěr“. Trenažer, který byl na Řízkárně v akci, známe z loňského pražského vyhlašování CMT Tour, kdy ho úspěšně zvládala a významného vítězství (víkendový pronájem vozu Mercedes) na něm dosáhla Anička Zemánková. Ta ale kupodivu o závodění tentokrát nejevila zájem a tak tíha odpovědnosti za reprezentaci oddílu zůstala na obou „Pruďasích“. Zatím co Dominik měl pouze jediného soupeře – Martina Šímu ml. a v pěkném souboji dvou kvalitních cyklistů si s ním dokázal poradit (jako jeden z mála dosáhl Domča času pod 20 vteřin), jeho zákonný otec Víťa měl úlohu poněkud složitější. Příchozích bylo docela „hafo“ a tak se náš „head coach“, těšící se aktuálně výtečné formě, musel po kvalifikační jízdě „prostřílet“ k zaslouženému vítězství sítem play-off jízd ve sledu: čtvrtfinále-semifinále-finále. Ano, čtete dobře, nejprestižnější kategorie večera se stala kořistí MORAVCE, Víťi Prudka! A finálová jízda v pravdě  zvedla diváky ze sedadel! Náš borec z počátku takticky vedené bitvy mírně ztrácel… Pak ale přišel jeho pověstný drtivý nástup, který vyústil v úžasné vítězství o dvě setiny sekundy!!! Bravo MORAVEC!!!

Až dodatečně jsem si uvědomil, že náš oddíl je už po třinácti letech svého účinkování v cyklistické „branži“  v očích „Velkého Martina“ vnímán vlastně asi už opravdu jako legenda… Bylo léty mnoho povolaných oddílů, ale jenom málo je vyvolených… Naší devízou je, že máme v zádech Vlastíka MORAVCE, který na nás dohlíží z cyklistického nebe, a že nikomu jinému, než jemu, nejsme povinni skládat účty. Tak jako my jsme veskrze „srdcařskou“ skupinou, na stejné platformě je i Martin Šíma a jeho skupina „Maxíků“ a  s ním i ostatní spřátelené severomoravské a slezské cyklistické „kmeny“., jejichž je Martin nepsaným náčelníkem. Bylo úžasné sledovat, jak cyklisté z osobitého moravsko-slezského regionu drží po spolu, ostatní sekce malého českého  a hlavně jihomoravského cyklistického rybníčku by se od nich mohli v tomto smyslu učit! Večer však končil pro nás trochu kolizně: dík Víťově vítězné spanilé jízdě závodem na trenažeru jsme Bezručovu Ostravu opouštěli kolem půlnoci… Což bylo oproti plánu později o více jak dvě hodiny… Zde jsou z akce komentované fotky.

Jak ten rok rychle uběhl… Zdá se nám to jako včera, když jsme s našimi kamarády, klienty stacionáře Betany Boskovice, poseděli, pokecali a potancovali v době Adventní v loňském roce… Dík předsedkyni našeho FAN klubu, Marušce Zouharové, nás pozvánky na jejich Vánoční večírek opět neminuly, takže jsme si po roce užívali osvědčeného scénáře svátečního večera v útulném boskovickém Skleníku a hlavně v neskutečně srdečné atmosféře, kterou upřímní klienti stacionáře dokážou vždy vytvořit…

„Qartet“ MORAVCŮ v sestavě Ivana, Lenka, Eva a Petr mohl hned v úvodu obdivovat působivou módní přehlídku, se kterou „betanským“ samozřejmě vydatně vypomohli jejich pečovatelé a pečovatelky a při které v nádherné červené róbě zářila naše Maruška!  Po slavnostních projevech přítomných celebrit začala hrát hudba ve stylu „hm-tata, hm-tata“, což nás samozřejmě nechalo chladnými a tak jsme vzali útokem hodnotnou tombolu, která byla opět pro hosty vzorně připravena. Protože výtěžek akce je určen výhradně pro stacionář, nešetřili jsme ani na tombole ani při nákupu krásných výrobků klientů stacionáře, které bylo možno za velmi výhodné ceny v průběhu večera zakoupit. S tím „hm-tata, hm-tata“, které se stále z pódia ozývalo, došla Petrovi záhy trpělivost a po jeho domluvě kapelníkovi se večer rozjel v pořádném pop-rockovém rytmu na plné obrátky. Že se Petr pak stal obětí své vlastní aktivity, je věc druhá… Maruška, netěšená na taneční kousky, mu nedala vydechnout a vzhledem ke skutečnosti, že v málo odvětraném sále bylo docela teplíčko, nezůstala po chvilce na Petrovi nit suchá… Ale protože MORAVEC z boje nikdy neutíká, a in(g)farktu je vedoucí našeho oddílu pravděpodobně ještě dost vzdálen, vše se podařilo zvládnout ku spokojenosti – hlavně Marušky.

Dalším příjemným zpestřením večera bylo společné vytvoření textu písničky, kterou hudbou pak opatřil veskrze originální konferenciér – vychovatel Michal, a kterou si posléze celý sál s chutí několikrát zazpíval. Ve spontánně vytvořeném  textu písně zanechali MORAVCI – samozřejmě, jak jinak – opět svoji osobitou stopu! Pak už jsme mohli v klídku počítat výherní „výtěžek“ z tomboly (docela se zadařilo – Ivana např. vyhrála tričko, které se hodilo obratem: půjčila je ve finále Petrovi  na převlečení jeho zcela propocené košile), abychom v samotném závěru byli opět maximálně aktivní při tanečních číslech (Mašinka, Šenkýřka, Pivovar Jarošov…). Dokonce se nám podařilo na kapele vyloudit čtyři přídavky (končilo se „Jasnou zprávou“ od Olympiků)… Na letošní „skleníkovou“ jízdu s klienty Betany a jejich přáteli budeme ještě hodně dlouho vzpomínat… A samozřejmě v dobrém..

Návštěva hrobu Vlastimila MORAVCE patří už po léta k akcím, které můžeme v rámci oddílu označit směle za tradiční. Letos nám výlet do jihomoravské metropole vyšel na druhou Adventní neděli a náš už tak silný tým posílilo navíc hned pět členů naší dočasné cyklokrosové roty, včetně dvou medailových hvězdiček z Jabkenic. Neváhali s námi vyrazit, byť měli v nohách i rukách těžkou cyklokrosovou race z předešlého dne. I když byla první prosincová neděle ve znamení počasí spíše dušičkového, naše tváře zářily po celý den úsměvy a „Nuda v Brně“ se vůbec nekonala…

Osvědčený výletní scénář  z minulých let nemáme důvod měnit ani letos. Boskovicko-Skalický UNION PACIFIC společnosti Great Western s později až třinácti MORAVCI na „palubě“ s námi začal zrychlovat přesně v 10.01 hodin, abychom s krátkým mezipřistáním v důležitém regionálním železničním uzlu vyrazili skoro Pendolinem jižním směrem do cílového města –  do naší krajské metropole. Ve vesnici „Down Lhota“ si nás ve vagónu nachází jedna ze zmíněných hvězdiček z Jabkenic – Jana Tesařová a v již stabilní sestavě zakončujeme první vlakový přesun hodinu před polednem na brněnském hlavním nádraží. „Šalinama“ pak vykličkováváme z centra a plánovaně takřka na minutu přesně (11.32) stojíme u budovy krematoria. Trošku s napětím, neboť nevíme přesně, kdo se k nám ještě připojí. Sestry Koudelkovic jsou hlášeny a již na nás čekají. Prvním milým překvapením ale je pro nás přítomnost Pavlínky, dcery Vlastimila MORAVCE z jeho prvního manželského vztahu, se kterou jsme se zas tak moc často dosud nevídali (poprvé letos na jaře při zahájení cyklistické sezóny v Brně – Kouhoutovicích). Přišla i s manželem a oba bezvadně  doplnili rodinu Bartolšic-MORAVCOVU, která se k nám v sestavě „Malá“ Eva, Vítek a Zituška u hrobu naší Ikony připojuje záhy. A nechybí ani dva „Kohóti Mirin a Blagyn“, přičemž Jarda Blagyn Blaha nás informuje o skutečnosti, že v „Kohótkách“ na nás u Vlastíkové pamětní desky počká ještě Rudla Labus zvaný „Piccollo El Bandito“. U Vlastíkova hrobu obdivujeme, jak nám povyrostla malá Zituška. Nevejde se už skoro vůbec do kočárku a dva zoubky, které dokreslují její kouzelný úsměv naznačují, že Pohár Drahanské vrchoviny 2016 se může těšit v kategorii odrážedel na novou bikerku. Na náhrobku zapalujeme svíčky, dozdobujeme ho čerstvými medailemi a po nafocení společného obrázku vyrážíme směr Kohoutovice. Už ovšem v redukované sestavě: odděluje se od nás plánovitě Terka Koudelková, Eva, Vítek a Zituška a taky manžel Pavlínky.

Jak Jarda Blaha slíbil, tak se i stalo: u pamětní desky na místě MORAVCOVY tragédie na nás čeká česká cyklistická legenda,  „MegaStar“ sedmdesátých let minulého století – Rudolf Labus. Setkání ale předchází Petrův mírný cestovní „kufr“. Dvě po sobě jdoucí trolejbusové zastávky v Kohoutovicích mají takřka shodný název: „Libušino údolí“ a „Libušina třída“. Petr omylem velí k výstupu na té první, takže k pamětní desce musíme asi 0,5 km ujít po svých… Aniž bychom to chtěli, máme v rámci výletu do Brna dík Petrově omylu za sebou i první (malý) zimní kondiční pochod…

Na místě neštěstí (v dubnu tomu už bylo 29 let) opět zapalujeme svíčky, přidáváme medaili, řešíme společné foto… Následně si už, s docela hlasitými odezvami v našich žaludcích, užíváme příjemného prostředí kohoutovické hospůdky, která je řešena  v anglikánském stylu, a jíž vévodí v jejím interiéru zmenšenina slavného Big Benu. Jako loni, ani letos se nám z příjemného hostince moc nechtělo, zvláště když naši kamarádi z Kohoutovic opět poutavě vyprávěli příhody, které v rámci svých cyklistických aktivit s (nejen) Vlastíkem MORAVCEM prožili… Dojati jsem z darů, které nám Jarda předává… Kromě knížek s cyklistickou tématikou s kapitolami, tákajících se Vlastimila MORAVCE je to obrázek s Vlasovými fotkami a s jeho originálním starovním číslem z jednoho z ročníků Závodu míru (23)… Dojatý Petr slibuje revanš a při tétopříležitosti zveme naše kamarády na blížící se výroční ro(c)kování…

Zpět do centra se vydáváme se samou tmou, MHD nás přepravila na ulici Českou a odtud „štatlujeme“ na „rolu“ Adventním Brnem už „po svých“. Na náměstí Svobody obdivujeme velký Betlém a „slzavý“ vánoční strom, jakož i chutnou medovinu pro zahřátí. Pokračujeme „vanglem“ na „Zelňák“, i zde obdivujeme vánoční strom, zdá se nám ještě hezčí, než ten na „Svoboďáku“… Po přesně osmi hodinách trvání svátečního výletu (18.01) nabíráme z brněnského vlakového nádraží vláčkem, s pocitem fajn stráveného dne, severní kurz – směr Drahanská vrchovina… Zde je už k omrknutí fotogalerie…