Oslavě 50. výročí založení cyklistického oddílu Dukly Brno jsem byl účasten i já. Slavilo se 26. října 2007, kde jinde než v Brně. Protože informace o existenci cyklistického oddílu, pojmenovaném po bývalém „duklákovi“ Vlastimilu MORAVCOVI neunikla tehdejšímu šéfovi Dukly, panu Zdeňku Odehnalovi, byl jsem jím osobně na „trachtu“ k mé velké radosti pozván.

A tak zde jsem se poprvé setkal (mimo jiných) s tehdejším i stávajícím prezidentem Českého svazu cyklistiky, panem Mariánem Štětinou, s Jánem Svoradou, se syny Miloše Hrazdíry,s Pavlem Padrnosem, s Honzou Smolíkem, s Vlastíkovým trenérem – p. Františkem Jursou, s Jirkou Dallerem a s mnoha dalšími, které jsem si mohl jmenovitě zařadit až po létech… Slavnostní večer byl ve velkém kulturním domě, tuším někde v Žabovřeskách, nevzpomínám si už přesně a moderoval ho – dnes už nežíjící – Robert Bakalář…

Byl jsem jako u vytržení především z bohaté fotodokumentace, kterou bylo vyzdobeno přísálí, a ve které obrázky s Vlastou MORAVCEM nebyly samozřejě nikterak vzácné. Co šlo, jsem ofotil, na výběr nejzdařilejších fotek právě pohlížíte…

Každopádně já jsem si svoje splnil: povinšoval jsem, předal dárek a hlavně nafotil tyto cenné a krásné fotky s Vlastou MORAVCEM!

Foto č.8 – Vítězný úsměv v dresu se lvíčkem na prsou.

Tak mě ještě napadá: v r. 2017  by měla Dukla Brno slavit šedesát. I když stávající tým je jen stínem toho slavného mančaftu především ze sedmdesátých let minulého století, určitě si blížící se jubileum opět zaslouží pozornosti. A ještě jeden postřeh: náš MORAVEC Team je oproti Dukle brno mladší o rovných 45 let…

Našemu oddílu zapjčil vázané ročníky sportovního týdeníku Stadión z let 1974  a 1976  benešovský občan a náš příznivec Zdeněk Korčák – přezdívaný „Asistent“ – moc děkujeme Zdenále!

Foto v plném rozlišení: Usmátý Vlastík v r.1976.

Foto v plném rozlišení: V r.1976 byl Vlasta na vrcholu sportovní kariéry.

Foto v plném rozlišení: Pavel Doležal o Vlastíkovi.

Jak postupně osobnost Vlasty MORAVCE poznáváme, víme již přesně, že ho – mimo niných – zdobila vlastnost, která je hlavním znakem všech skutečných šampiónů: nezměrná bojovnost…

Vyčerpaný MORAVEC po dojezdu etapy ZM.

Dobrácký, podmanivý úsměv, který k Vlastíkovi patřil zase vystihoval jeho příslovečný smysl pro humor. Nikdy nezkazil žádnou srandu a měl v povaze i to, čemu se říká „smysl pro nesmysl“… I díky těmto vlastnostem byl vezkrze oblíbeným,  a vyhledávaným člověkem, který kolem sebe dokázal trousit dobrou náladu…

Nejen kolem je cyklista živ… Fotka je určo z přípravy národního výběru silničářů a trenér nenaordinoval borcům nic jiného než – klasický fotbálek. Vlasta na fotce centrem, křídly jsou Bartoníček a ? 

Text v plném rozlišení: Jak to bylo ve finiši ZM 1972.

Foto v plném rozlišení: Report ZM 1974 – 1.

Mezi Varšavou, Berlínem a Prahou nás tehdy reprezentoval hvězdný tým ve složení: Vlastimil MORAVEC, Miloš Hrazdíra, Petr Matoušek, Rudolf Labus, Antonín Bartoníček a Svatopluk Henke.

Text v plném rozlišení: Report ZM 1974 – 2.

Kromě Miloše Hrazdíry, který skončil celkově třetí, se blýskl sedmým místem Petr Matoušek. MORAVEC zažil stupně vítězů dvakrát: byl stříbrný v Toruni a bronzový v Zelené Hoře. Z čehož vyplývá, že se mu především dařilo v první – polské – třetině závodu.

Text v plném rozlišení: Report ZM 1974 – 3.

Králem 27. „Varšavy“ se stal v r.1974 fenomenální Polák Stanislav Szozda. Od dob jeho největší slávy se o rychlých cyklistech říká: jezdí jak Szozda!

Text v plném rozlišení: Report ZM 1974 – 4.

Kromě MORAVCE vybojovali tehdy umístění na „bedně“ ještě i Antonín Bartoníček (vítěz z Toruně a Mladé Boleslavi), Rudla Labus a Petr Matoušek. Úsilí našich bylo korunováno bronzem v družstvech a bronzem Mildy Hrazdíry.

byl český cyklista, který se narodil 7. května 1949 v Novém Městě nad Metují a bohužel tragicky zahynul 15. dubna 1986 v Brně.

Žil v obci Spy u Nového Města nad Metují. Po základní škole absolvoval dobrušskou průmyslovku (1968). Již od dětství se věnoval silniční cyklistice. Závodit začal v cyklistickém klubu v Dobrušce. Po maturitě odešel do brněnské Dukly. Vyhrál celkem 110 cyklistických závodů.

Z Dukly Brno odešel v roce 1981 a závodní činnost ukončil roku 1985, kdy se stal trenérem Armádního střediska vrcholového sportu Dukla Brno. Tragicky zemřel ve věku pouhých 37 let.

Šlo o vítěze Závodu míru v roce 1972. Startoval i na Letních olympijských hrách 1972 v Mnichově v silničním závodě družstev na 100 km s Milošem Hrazdírou, Jiřím Mainušem a Petrem Matouškem i na Letních olympijských hrách 1976 v Montrealu v silničním závodě jednotlivců – v obou skončil na 13. místě.