Hrad Buchlov padl!

Pod soustavným, promyšleným, stejně zdrcujícím, jako razantním tlakem více jak třicetihlavého jízdního šiku MORAVEC Teamu byl 24. července L.P. 2017 kolem poledního dobit další z hradů, který jsme měli v hledáčku v rámci našich letních kempových výprav – majestátní Buchlov… Za dobu naší existence jich už máme věru v „područí“ docela hezkou řádku (např. Svojanov, Cimburk  Pernštejn…) a do budoucna určitě několik podobných výzev stojí ještě před námi! Navíc jsme z pilnosti při našich manévrech v teritoriu Jižní Moravy na pomezí Zlínského a Jihomoravského kraje stihli navšívit i nejedno významné Křesťanské poutní místo, turistickou raritu, která je zpravidla vlastní přímořským státům a jeden ze zámeckých jihomoravských skvostů… 

IMG_9344
Operace ORINOKO startuje! Za pár minut se náš cyklistický konvoj hnul vstříc nebezpečnému Ždánskému lesu…

Letošní kemp byl vskutku výjimečný! Ne vždy se poštěstí zdolávat po tři dny cestou – necestou, polem – nepolem, kilometry se světovou a evropskou šampionkou! A my jsme to štěstí měli! Jižní Moravou jsme jezdili a bloudili semo tamo s  mistryní světa ve sportovním aerobiku a čerstvě i mistryní Evropy Sabinou Juránkovou! Ta za námi přijela na jih Moravy se svým tatínkem Ivanem Juránkem a se svojí kamarádkou Adélkou Němcovou, kterou taky doprovodil její táta, Petr Němec. A vskutku nám bylo ctí mít  v našem tradičním pelotonku tak skvělé parťáky!

IMG_9353
První stoupání na kótu „U kříže“ jsme zvládli bez potíží!
Den 1. – pondělí 24. července

Znervózňuje nás trošku špatná předpověď počasí na nastávajících pět dnů našeho cykloputování….. Základní úderná skupina se „vylodila“ v rámci operace s krycím názvem ORINOKO na určeném invazním prostoru, kterým bylo parkoviště supermarketu PENNY v Bučovicích. Toto invazní „nástupiště“ nám už velmi dobře posloužilo v r. 2012, v rámci našeho druhého výpadu do jižních teritorií Moravy. A osvědčilo se i letos. Základní invazní vozidlo (Renault Master) zanecháváme u „červenožlutého kšeftu“, čtyři vozidla řízená Kamčou Koudelkou, Liborem Bartošem, Pavlem Tlamkou a Vláďou Janovským vyráží již vpřed směr Osvětimany s tím, že se na RS Ječmínek „zakopou“ a první tři jmenovaní vyrazí nám v sedle svých biků na proti. Předpokládané místo setkání – restaurace RELAXX nad obcí „Cizoložnice“. Pardon… Čeložnice… Nějak jsme si na ten neobvyklý  název nemohli zvyknout…

IMG_9363
Před námi je druhé stoupání přes Chřibský masiv. Odhodlání a dobrá nálada jsou patrné na tvářích našich rajdrů…

Cesta úderného invazního konvoje probíhala bez komplikací. U dětského  táboru Jitřenka za obcí Kloboučky nás dohnal Franta Paděra, který se v Bučovicích zdržel úpravou řetězu svého biku. Strážkyně Ždánského lesa – čarodějnice z Lůčnice nám „dala k vjezdu zelenou“ a než jsme se nadáli, svižným tempem míjíme odpočívadlo „U zabitého“, abychom  „poho“ přibrzdili na plahočině „U kříže“ – nejvyššího bodu na trase při průjezu Ždánským masivem. Nálada výborná, ztráty žádné, přesto čtyřkilometrový sešup k Haluzické hájovně, do údolí, které dělí Ždánský a Chřibský les, přišlo vhod. I kopec č.2 přes Chřiby dáváme „levou zadní“ a po chvilce tápání nacházíme klíčový bod trasy – odbočku k „Velké plahočině“, kterou je oběd v už zmíněné  lesní restaraci Relaxx. Zde, v celku podle plánu, kolem poledne brzdíme. Dobrá polívčička a kuřecí řízeček, lahodné tekutiny, rychlá obsluha… Kamila, Libora a Pavla ale zatím nevidíme, jsme zde dříve než oni. Posléze se k nám ale připojují (trošku po cestě kufrovali) a společně – po dobrém obědě – vyrážíme směr Osvětimany,  kde bude naše dočasná invazní základna. Bez komplikací jí docilujeme podle plánu asi v 16.00 hodin. A sotva jsme se pozdravili s Lipenskými a Janovskými, kteří sem dorazili svými vozy po vlastní ose a již se ubytovali  (jak se říká, sotva jsme „zalezli“ pod střechu), rozpršelo se…! Vlasík MORAVEC opět zapracoval a pozdržel déšť do doby, než jsme byli v bezpečí, pod střechou! Díky moc Vlasto!!!

P1150388
Ani na Velké plahočině v restauraci Relaxx nad obcí Celožnice, kde jsme obědvali, nebylo o zábavu nouze…

Zdálo se být vše OK. Ten den už byla plánována pouze regenerace po náročném, 34km dlouhém přesunu a přivítání se se zbylou částí našeho operačního výsadku: s „kolíňáky“ Ivanem Juránkem s dcerkou Sabinkou a Peťou Němcem s dcerkou Adélkou a s Lenkou Tlamkovou, kterou měl přivézt za námi její manžel Milan. S večerem ale přišla nepříjemnost…. Matoušek Lipenský, zkracující si čekání na hlavní skupinu MORAVCE na RS Ječmínek, se při jízdě po zadním kole nepříjemně narazil a jeho bolesti byli podvečerem tak silné, že jsme pro jistotu zavolali záchranku. Ta si Matouška odvezla, takže trošku stín na jinak vydařeném dnu. Na druhou stranu potěšil neplánovaný, ale vítaný příjezd Romana Šindeláře, který byl v dalších dnech – spolu s Víťou Lipenským a Matyášem Koudelkou – skutečnou štikou našeho pelotonku! Protože venku poprchalo, první společný večer trávíme v interiéru Ječmínku, večeře byla chutná, večerka posléze byla vesměs dodržena… Jak by ne: hned v úterý byl před námi hlavní úkol mise: dobít hrad Buchlov… Zde je fotogalerie z prvního dne

P1150402
Naše dočasná základna, rekreační středisko Ječmínek z pohledu od Chřibského lesa.
Den 2. – úterý 25. července

Budíček v 8.00 obstarává údery vařekou na prázdný hrnec Kamča, Míša pak nad RS Ječmínek vede parádní rozcvičku, která nás výborně startuje do těžkého dne. Na rozcvičce máme možnost poprvé obdivovat sílu a dovednost Sabiny Juránkové, která jako by nic „vysekla“ kliky na jedné ruce! Něco podobného jsem snad viděl na posled na vojně u několika mimořádně zdatných vojáků základní služby, kteří si v rámci možností zkracovali dlouhých 730 dní vojny soustavným cvičením a posilováním, a kteří něco podobného taky uměli… Sabino, klobouk dolů! Bravo!

P1150415
Úterý krátce po 10.00 hodině: Vyrážíme splnit hlavní úkol mise: dobít hrad Buchlov!

Předpověď počasí pro naše operační teritorium je příznivá, zmoknout bychom neměli… Snídaně opět velmi chutná a vydatná, myslíme při ní na maroda Matouška, první zprávy z nemocnice v Uherském Hradišti jsou ale naštěstí příznivé! V 10.00 vyrážíme vpřed po neprověřené trase (v předešlém dni se již průzkum , hlavně z důvodu deště, neřešil)…

IMG_9441
Hluboko v Chřibském lese zažíváme jeden z tolik potřebných oddechů. Cíl naší cesty se blíží!

Cesta na Buchlov vedla lesními cyklostezkami vesměs po kvalitním povrchu, adrenalinem byl přejezd frekventované hlavní silnice, ale i to zvládáme v pohodě. Překvapuje nás, že na označnících se info, že se blížíte k hradu Buchlov, objevuje až už jsme byli v jeho bezprostřední blízkosti. Petr vyhlašuje soutěž o zmrzlinu, kdo ho z dětí první uvidí… Tedy samozřejmě ten hrad, ne Petra… Jsou to nakonec tři mladí lídři našeho pelotonku – Víťa, Romča a Matyáš, kteří si první všimli majestátního monumentu, byť z toho místa to na hrad moc nevypadalo, spíš na nějaký vodojem… Každopádně, krátce po  poledni brzdíme na nádvoří a před jednou hodinou aktem prohlídky plníme definitivně hlavní cíl mise! Obědváme v hradní restauraci „U Hanuša“, přímo na nádvoří no a jako vždy, se nám po dobrém „gáblíku“ a nápojích zpět do sedel moc nechce…

IMG_9440
Skutečně nenápadně se nám hrad Buchlov ukazoval při našem příjezdu do jeho bezprostřední blízkosti…

Ale není zbytí. Počasí je nejisté a tak nás před třetí hodinou odpolední opět pohlcuje Chřibský prales, a protože nechceme jet stejnou cestou zpět, ale chceme udělat při návratu „kolečko“, snažíme se trefit optimální trasu dle místího značení pro cyklisty… Není to ale vůbec jednoduché… Dokonce se dostáváme asi do jakési prostorové  „červí díry“… Jak jinak si vysvětlit, když jsem od ukazatele „OSVĚTIMANY 6,5 km“ ujeli ve správném směru asi 2km a přijeli k dalšímu ukazateli s neuvěřitelnou informací: „OVĚTIMANY 9km“! Skutečně záhada hodná řešení teoretických fyziků… Přesto jsme se statečně Chřibským lesem „prokousali“ na základnu aniž bychom se nějak zvlášť „otměli“… Večeře opět chutná, Petr s „Drsoněm“ po ní vyráží ještě na průzkum trasy středečního výletu, večer pak opět trávíme při lahodných tekutinách (po vyčerpávající cestě na Buchlov je nutno řešit pitný režim odpovědně) v interiéru RS Ječmínek. Předpověď počasí na středu je opět příznivá, zítra by už měl být tedy první večerní táborák a u něho host večera, kterého Petr po večeři avizuje… Plánovaná je na středu večer i stezka odvahy a taky trenér junior Teamu Mian Tlamka by měl z a námi dorazit… Další potěšující  zprávou je, že z nemocnice už propustí Matouška Lipenského a ten bude opět s námi v pohodě na „základně“! Stanovená večerka  opět jakž-takž dodržena… Zde je fotogalerie ze 2. dne našeho cykloputování…

IMG_9387
Panoramata z hradu byla úchvatná i díky tomu, že viditelnost do krajiny byla mimořádná.
Den 3. – středa 26. července

Ráno probíhají rutinní „seqence“ – budíček, rozcvička, snídaně – team vypadá po předchozím náročném dnu docela svěží!  Cíle dne – posvátného místa křesťanů – obce Velehrad, dosahujeme jízdou tentokrát převážně po silnicích, proto se rozdělujeme na dvě skupiny, když tu rychlejší vede velmi zkušeně Franta Paděra, záda všem pak v této rychlé grupě kryje Kamil Koudelka. Z předchozího dne využíváme Petrem a Drsoněm ověřenou, zbrusu novou cyklostezku bezi Stříbrnicemi a Boršicemi. Za obcí Stachy objevují naši rychlíci alej s ovocnými dary tohoto kraje – něco na styl mirabelek, fajn osvěžení a pochutnáníčko zároveň… Zde najíždíme na další cyklostezku, která nás bezpečně dovádí až  do Vlehradu, prakticky na nádvoří baziliky Věrozvěstců Cyrila a Metoděje. Je kolem poledne a tedy čas oběda. Smažený sýr v zavedené místní restauraci nám jde k duhu a osvěženi poledním depem vyrážíme vstříc atrakci Živá voda, která je spolu s archeoskanzenem v nedaleké obci Modrá.

IMG_9469
Stylový přístřešek na naší cestě na Velehrad: střecha ve tvaru sedla, židličky jako články řetězu, stůl jako ozubené kolo z kazety… Dost dobrý!

A zde se fak kocháme… Vodní svět okukujeme hlavně z průhledného vodotěsného tunelu, který vede přímo do přilehlého rybníka! Řekli byste, že ryby jsou plaché a jak uvidí pohyb v tunelu, odplují pryč… Omyl! Opak byl pravdou a my užasle pozorujeme, jak nás ryby nejrůznějších druhů a velikostí zvědavě okukují! Dokonce mám pocit, že se na nás usmívají! Fakt docela zážitek… V rámci prohlídky to ale ještě není všechno… V  areálu je za objektem tůňka s krásně čistou vodou, a protože právě vykouklo sluníčko a je fajn teplo, nejmenší děti neváhají a – samozřejmě pod dohledem dospělých – hups do vody! Z Modré se nám nechce a pohodu odpoledne si zde užíváme.. Navíc máme milou návštěvu: dorazili sem za námi na silničních kolech Tomáš Tlamka „Contador“ s Víťou Suchánkem! Ujeli 100 km a stejnou „kládu“ zvládli ještě v tom středečním pěkném odpoledni i zpět! Bravo! A díky, hoši,  za Vaši – byť krátkou – společnost!

P1150449
Společná fotka u majestátní baziliky… Víme také už, co znamená „M“ na erbu posvátného kříže..

Ze základny Ječmínek se ozývá dorazivší Milan Tlamka a Petr ho pověřuje přípravou prvního táboráku. Těžko, ale přece se z příjemného prostředí v Modré „zvedáme“ až v 16.30… Hlásíme na základnu, že na večeři dorazíme tentokrát se zpožděním, ale pro vstřícný personál to není problém… Jedeme zpět opět jinudy než tam. Depo je v Buchlovicích a pak nás čeká výjezd opět po úbočích kopců Chřibského lesa, když navigátorem je díky své GPS v mobilu, Ivan Juránek.  Na nejvyšším bodě cesty se rychlíci naší skupiny odklánějí od optimální trasy a po 3km „padáku“ přistávají trošku zpět – na okraji Stříbrnic. Po silnici ale, přes Medlovice, záhy brzdíme na Ječmínku, přičemž Medlovický kopec byl na závěr dne ještě dobrým tréninkem… Záhy se setkáváme i s druhou kolo-skupinou, která musela řešit navíc první  defekt  výpravy na Magdalénčině kole (duši propíchnul trn).

P1150451
U archeoskanzenu v Modré. Zde nás ale více zaujal vodní svět…

Milan Tlamka mezi tím vzorně připravil táborák, který nám zapálili avizovaní hosté, manželé Kopečtí, kteří nás v Žeravicích hostili při našem putování na JM v r.2011. Paní Marie je sestrou Petra a jako kdysi, i tentokrát potvrdila spolu se svým manželem Janem pohostinnost: přivezli nám hojně mirabelek a meruněk. Tato forma doplnění cukrů nám, samo že, přišla taky vhod! Škoda jen, že s námi nechtěli pobýt u ohně déle…

IMG_9497
V podvodním tunelu jsme mohli pozorovat ryby v pravdě tváří v tvář!

Se tmou vypukla stezka odvahy, kterou vzorně připravila Míša s Františkem. Připravili pro děti trasu, na které je čekala -jak jinak,  strašidla… Dvě skupinky dětí (holky zvlášť a kluci zvlášť – obojí – pro jistotu –  v doprovodu dospělých) se ale hned „na startu“ od trasy stezky odvahy odklonily a se strašidly se tedy – nepotkaly! Že něco nehraje, jsme si my, kteří jsme spokojeně dleli u táboráku uvědomili, když za námi přišla ona „strašidla“ a ptala se nás, kde že jsou děti tak dlouho? V tu ránu nám bylo jasné, že děti hledají „strašidla“ patrně někde jinde, v přilehlém hlubokém Chřibském lese!

P1150470
Občerstvovačka krásnými ostružinami od hodné místní houbařky na depu v obci Buchlovice.

Ještě štěstí, že s oběmi skupinami dívek a chlapců šli dospělí a ještě štěstí, že komunikační prostředky zafungovaly bezchybně! Takže se žádná pátrací „mimořádka“ nekonala, obě skupiny dětí se v pořádku vrátily na „startovní čáru“ stezky odvahy a následně se přece jen uskutečnilo „dramatické“ setkání se strašidly… Večer u ohně, to bylo něco jiného než sezení v interiéru Ječmínku, takže jsme si první kempový táborák skutečně užili! Tím spíš, že čtvrteční táborák byl vzhledem k nepříznivé přepovědi počsí – značně nejistý… Večerka byla samozřejmě – jak jinak – vesměs dodržena… Mrkněte, zde je fotogalerie ze dne č.3 operace ORINOKO…

P1150477
Oheň vzlála a plameny tančí! Aneb středeční večerní táborák právě nabírá „dechu“!
Den 4. – čtvrtek 27. července

V noci se v souladu s meteorologickou prognózou počasí opět změnilo. Rozpršelo se a ochladilo. Za mírného mžení rozcvička proběhla, po snídani ale děláme – vzhledem k aktuální klimatické situaci – radikální rozhodnutí: na zámek do Milotic pojedeme automobily. Těch máme na přepravu všech dostatek, tak proč riskovat promoknutí a následné případné nachlazení dětí či dospělých? Odjíždíme v 11.00 a logicky není cesta automobily tak dobrodružná, jako na kolech… Co se týče oběda, volíme osvědčený model z předešlého dne, takže po příjezdu na místo se jdeme nejdříve „nafutrovat“ do místní restaurace „Na zámecké“.

IMG_9587
Milotický zámek je opravdu krásný… Strávili jsme v něm moc pěkné a poučné chvíle.

Tentokrát z „depa“ docela spěcháme… Kolem zámku jsme už projeli, je skutečně nádherný a láká nás… Prohlídka naše očekávání pak zcela naplnila. Srovnání s Buchlovickým zámkem bylo na místě, navíc v Miloticích je v zahradě z okrasných křovin i bludiště, které samozřejmě naše děti lákalo. Naštěstí se v něm nikdo neztratil. A ještě další výimečnost má Milotický zámek: půjčují se zde dobové kostýmy, na což jsme byli předem upozorněni a čehož jsme si všimli už při příchodu do krásného areálu. A tak ze čtyř půvabných dívek z naší skupiny se dočasně staly zámecké paní… Co Vám mám povídat?  Až oči přecházely…

P1150506
Kopretiny pro čtyři zámecké paní? Nikoli… Rovnou lekníny ze zámeckého jezírka…

Po prohlídce zámku se počasí definitivně umoudřilo a na bikový výjezd nažhavený trenér Milan Tlamka, velí skupině jemu podbně nažhavených rajdrů – odjezd směr základna, převlíkačka do dresů a hurá do sedel! Cílem jejich odpoledního výpadu bylo další posvátné místo v regionu – Sv. Klimentek. Je to místo v Chřibském lese asi 5km od Ječmínku, kde býval kdysi klášter, na kterém se při své Věrozvěstské pouti také zastavili legendární Svatí borci Cyril s Metodějem. Ke Klimentku ale vede pouze turistická stezka, nikoli cyklostezka. To našim ale vůbec nevadilo: až do teď se na kempu cítili spíše jako silničáři, než bikeři a cross country dávku, kterou jim Milan velice erudovaně naordinoval, si velmi pochvalovali! Opravdu velkou míru odolnosti ukázal Vláďa Janovský, který při výjezdu na Klimentek šel v jednom z nebezpečných úseků těžko jetelným úvozem přes řídítka! I přes divoce vyhlížející „parakotoul“ jízdu bez potíží dokončil a kdyby nám o své nehodě nevyprávěl, ani bychom si ničehož nevšimli…

IMG_9694
Maruška Zouharová přijela vr čtvrtek v podvečer a strávila s námi na Ječmínku určitě příjemné chvilky!

Protože počasí se udrželo i večer, připravila Milotická skupina opět ohniště, navíc „kolíňáci“, kteří se po celé naše putování ukazovali ve výborném cyklistickém světle, stihli před večeří ještě i na nedalekém kurtu partičku tenisu! V pozdním odpoledni za námi doráží další milý hosté: Marušky Zouharovic, maminka s dcerou! Ve 20.00 Petr představil všem finální překvapení v podobě sladkých horkých malin se zmrzlinou a šlehačkou, které všem objednal jednak proto, že nedávno slavil narozky a jednak jako nutné doplnění cukrů po náročném čtyřdenním ježdění po kopcích Chřibského masivu. Na oplátku dostal Petr od Teamu také cenné cukry, tentokrát  v tekuté podobě!

IMG_20170727_172722
I o deštivém čtvrtku byla skupina našich rajdrů v sedle. Pod vedením trenéra Milana Tlamky dorazily naši až k posvátnému místu Sv. Klimentek.

A že byly velice chutné to mohli dospělí posoudit při závěrečném táboráku, který se záhy do teplého večera u Ječmínku rozhořel! U něho byl dalším milým hostem Honza Šindešlář st., který dorazil za Romčou, a který váznamě posílil páteční – už sporadickou – návratovou skupinu. „Džony“ vystřídal holky Zouharovic, které – k naší velké lítosti – nás opustili poměrně záhy. Posledník táborák „frčel“ a historicky po prvé byla jeho součástí i nefalšovaná diskotéka! Z Ivanova auta jsme puštěli disco pecky a byť byl taneční parket, nebo spíše taneční asfalt nakolněnou rovinou, trsali jsme tak intenzivně, že u leckoho mohlo dojít i k onomu pověstnému – protancování střevíců! Ve výborném světle se v tanečním reji na nakloněné rovině v rámci „svého řemesla“ – sportovního aerobiku – předveli opět  holky s Kolína, Sabča s Adys, zvládajíce s úsměvem a okulahodně i nejrychlejší rytmy naší noční improvizované diskošky… Finální večerka opět – více méně – dodržena… I fotogalerie ze 4. dne kempu je bohatá..

IMG_20170727_173312
Společná fotka na místě, kde dleli Věrozvěstci Cyril a Metoděj nemohla chybět…
Den 5. – pátek 28. července

Úplně nejdříve mají budíček Lenka a Milan Tlamkovi – pracovní povinnosti je nutí vyrazit hned po ránu, kdy ostatní ještě vesměs po bujarém závěrečném táboráku pospávali… V den odjezdu už není plánována rozcvička, ale ještě v Ječmínku samo že před cestou snídáme. A u jídla stanovujeme strategii závěrečného dne: předně je na pátek opět příznivá předpověď počasí! Do svých aut nasedají Honza Šindelář a Franta Paděra, po snídani se přesunují do Bučovic, zde nasedají do sedel a jedou v rámci tréninku na proti skupině, která vyrazila z Ječmínku. Bylo nás šest: Drsoň, Eva, Petr, Roman, Pavel a Barča a mířili jsme si to na oběd – kam jinam než  do Relaxxu nad „Cizoložnicí“ (pardon: Čeložnicí…). Odtud se Pavel a Barča Tlamkovi vraceli zpět na Ječmínek, aby se zde „nalodili“ do svého vozu a přejeli definitivně domů. Hned po snídani, jak jste mohli z textu vytušit, vyrazili svými vozy ku svým domovům „kolíňáci“, Lipenští, Janovští, Eclerovic a se zájezdem ještě na jednu z místních nedalekých atrakcí (KovoZoo) i Koudelkovic. Vzájemná loučení je po společně strávených krásných dnech byla trochu problémem…

IMG_9725
Při každém loučení je přítomna naděje na příští setkání… Asi takové pocity jsme měli po pěti příjemných dnech strávených na Ječmínku…

Ke skupině šesti z Ječmínku se v Čeložnici připojují Franta s Honzou a tato osmička zažívá na Relaxxu finální kempový oběd. Roman a Honza Šindelářovi jsou pak lídry závěrečné cesty do Bučovic, záda jiím jistí Petr, Franta, Milan a Eva. Tento „qurtet“ stihne ještě poblíž Jestřabic slabá dešťová přeháňka, ale ve svižném tempu zdolávají Ždánský masiv, aby kolem 16.00 brzdili v Bučovicích a setkali se zde nejen s podpůrným vozidlem Karla Vštuly, který naše letošní cesty/necesty po JM velmi zkušeně jistil, ale i s oddílovou dodávkou Renault Master, která na parkovišti u Penny marketu beze ztrát přečkala, podobně jako my při putování, čtyři dny a čtyři noci… A když už jsme u těch čtverek: čtyři stateční, kteří docílili Bučovic pak po přejezdu na Drahanskou vrchovinu definitivně oficilně ukončili v cca 19.00 v přítomnosti yontových nápojů  v restauraci Morava Benešov definitivně operaci ORINOKO! Takže zase za rok! Zde je finální fotogalerie z 5. dne

IMG_9751
Finito! Výsadek ORINOKO je zdárně u konce, všichni stíhači se v pořádku vrátili na svoje základny!