Všestranné sportovní nadání potvrdilo tucet trénujících MORAVCŮ na dalších pátečních blahodárných „Vojtových kapkách“. Po dlouhém čase přišel ve finální části cvičení na řadu basketbal a naši borci a borky jednoznačně potvrdili, že ani tato disciplina jim zdaleka není cizí… Že výška a výškový profil basketalového mužstva hraje v v tomto sportu klíčovou roli, o tom jsme se v pátek přesvědčili stejně tak jako o tom, jak univerzální sportsmanem je náš nový cvičitel Vojta, který se v pátek předvedl i jako rodilý basketbalista!

Páteční cvičení ozdobila svojí osobní účastí opět i předsedkyně našeho FAN Klubu Mauška Zouharová, přičemž jejímu obdivuhodnému cvičebnímu výkonu se věnuji ještě v odstavci níže. Po zodpovědném rozběhání přišla na řadu stejně zodpovědná rozvička, prokládaná Vojtou, pro bikera tolik potřebnými strečinkovými prvky.  A pak přišlo něco, při čemž jsme si opravdu „zobli“… Teda alespoň já… Střídání čtyř cviků na posílení břišních svalů Vojta „naordinoval“ nikoli intervalově na počítání, ale vytrvalostně v „tajmu“ jedné minuty… „Čtyřstovka brufen“… Kdyby jsme to šli jednou, dvakrát… Ty rundy byly hned čtyři..! Nebo pět? Ztrácel jsem pojem o počtu a čase… Že jsem to v plném rozsahu nedal, přiznávám bez mučení… Ale dávám si nikoli už „socialistický“ závazek, ale závazek „Zdatného MORAVCE“: Do konce zimní přípravy to s ostatními musím zvládnout ve „full version“!

Následovala tréninková „sqence“ s medicimbaly, kdy nás Vojta opět inspiroval postupy, které s tímto cvičebním nářadím pro nás nebyly doposud tradičními… Premiérově následovalo cvičení na pomůckách, které světu daroval daleký evropský sever: ke zdolávání Švédské bedny nám napomohla malá trampolína a dvě dočasná „pracoviště“ byla samozřejmě uzpůsobena výkonnostní zdatnosti cvičenců… Hutný trénink byl zakončen – letos také premiérově – basketbalem. Právě tady bylo znát, jak důležité je mít v „mančaftu“ dvoumetrového borce… A nebo borce, který se k této magické míře blíží… Zásahů do košů bylo toliko, že přesné zápasové skóre  se mi po odpískání konce „mače“ už nepodařilo zjistit, tým Honzy Šinedláře ale vyhrál těsně, tak nějak cca 101:99…

A koho za výkony pochválit? Bez rozdílu všech tucet cvičenců! „Vypíchnout“ si ale dovolím tři holky. V první řadě Marušku Zouharovou. Nejen že při cvičení zvládala „pracovní nástroj“ – činku o hmotnosti 1kg, obouruč zcela bez problémů, ale následně v sobě objevila volejbalové vlohy, když s míčem pro tento sport určeným ukázala v rámci svých možností překvapivé, obdivuhodné sportovní výkony! Bravo Maruško, bravo MORAVEC! Další dvě holky, zasloužící pochvalu, jsou dvojčata Maruška a Magdalénka Bartošovic. Pravda, finálního basketu, vzhledem ke svojí – jejich věku úměrné – aktuální výšce, se již neúčastnily, za to celé cvičení absolvovaly se svými staršími týmovými kolegy, jako rovné s rovnými! A pro Vaši informaci: z pokecu s nimi už taky vím, která z nich spatřila světlo tohoto světa jako první…  Zde mrkněte na fotogalerii z tréninkově veskrze poctivého pátku…

Už po čtvrté v řadě bylo letos na podzim ve středečním odpoledni slyšet v letité benešovské tělocvičně dětské štěbetání… Elévové MORAVEC Teamu zde opět velmi zodpovědně „odmakali“ svoji rutinní tréninkovou kládu v nadprůměrných účastnických počtech  a se vzorným přístupem k plnění tréninkových úkolů. „Head“ cvičitel Petr se tentokrát nechal  několikrát hodně  inspirovat inovativními cvičebními praktikami Vojty Grüna z minulého pátku…

Některé drobné novinky nasadil  pro trénující už při svědomitém rozběhání a rozcvičení, které završila relaxační vybiška a trojnásobný „výlov“ dočasného rybníka, plného „kaprů a mřenek“ značky Made in MORAVEC.I následný trénink startovních reakcí obsahoval několik nových prvků přičemž rozdělení do tří družstev avizovalo, že se pojedou dětmi tolik oblíbené štafety. A právě v této fázi cvičení byl Petrem použit Vojtův páteční „mustr“, kdy štafetové závodiště nebylo „komplikováno“ obvyklými překážkami (žíněnka, lavička…), ale děti půlku sportovní haly zdolávaly stanovenými cvičebními prvky, druhou půlku během formou slalomku a zpět na startovní čáru se vraceli zpravidla sprintem. Vojtovu metodu upravil Petr tedy do formy soutěže s tím, že jednotlivé starty absolvovali děti vícekrát: minimálně 2x a v závěrečném GRAND FINAL i třikrát.

A tato forma cvičení, při které je maximálně využita dětská soutěživost, mladé cvičence opět zaujala. Tím více, když se podařilo kapitánům Vítkovi, Lukášovi a Romanovi sestavit svoje týmy tak, že každý start byl – i přes relativně delší dobu trvání závodu –   vzácně vyrovnaný! Grand Final nakonec ovládl Vítkův sextet (nikoli tedy legendární Vítkovo kvarteto) a díky této „zábavě“ nám už ve finále zbyl čas už jen na druhé kolo vybišky, jejíž závěr  byla řešen formou postupného vyřazování vybitých… Vítěz? Vlastně vítězka: Eliška Hanáková! A úplně ve finále jsme při závěrečném nástupu popřáli Tomovi k jeho „osmičce“, který od nás „schytal“ samo, že i poctivého „hobla! Zde mrkněte na fotogalerii…