Po novoročních prvních asi dvaceti kilometrech v sedlech našich bicyklů přišly první neděli v roce na řadu ty pěší, v rámci rutinního tréninku základní vytrvalosti. Po turistice z před týdne, při které kroky trénujících vedly jižně od Benešova, přišla na řadu trasa v severním směru od nejvýše položené obce Drahanské vrchoviny, konkrétně byla naším cílem malá vesnička Pohora.
Na okraji Kořence jsme mohli sledovat tento výjev živých jesliček. Chyběla jen Svatá Rodina.
Svižným tempem vedl Petr výpravu nejkratší cestou, jejíž převážná část vedla jednak po modré turistické značce a jednak lesním terénem. Zmrzlý povrch pokrýval sněhový poprašek a naší snahou bylo vyhnout se silnicím. Důvodem byli čtyři naši hlídači – pejsci, kterým vždy na citlivých tlapkách vadí silničářská sůl (a ta byla v uplynulých dnech na regionálních komunikacích aplikována vskutku vydatně). Druhý důvod, proč jít přírodním terénem byl ten, že v něm nebylo třeba naši psí ostrahu vázat na vodítka.
Legendární sochu Sv. Barbory jsme nemohli minout. Dorazili jsme k ní už za soumraku…
Na rozdíl od minulého týdne jsme toho tentokrát nastoupali a naklesali podstatně více, protože mezi Kořencem a Pohorou se nachází údolí říčky Bělé, kterou jsme dvakrát překračovali a jejíž poloha je dostatečnou zárukou nadmořské výšky o dost nižší, než jakou se může pyšnit startovací a cílová obec Benešov. Včetně „depa“ po cestě tam, nám těch osm terénních kilometrů „vzalo“ poctivé dvě hodiny. A protože nějaké to zdržení na občerstvovačce bylo i v cílové obci, finální cesta z Kořence na Benešov již byla v úplné tmě a tím tak trochu adrenalinová… Ale na zkušené MORAVCE je spolehnutí, po sedmnácté hodině se všichni „stíhači“ vrátilo v pořádku na mateřskou základnu. Fotogalerie je z Petrova foťáku.
Řekli byste — pro zkušené rajdry MORAVCE – rutinní Novoroční vyjížďka… Cíl už po léta jasný, Repechy… Co nás v rámci prvních novoročních desítek kilometrů může potkat výjimečného krom toho, že na kluzkém terénu s sebou Koudelka několikrát praští o zem? Možná se budete divit, ale vězte, že vyjímečných situací v rámci prvních „ostrých“ kilometrů v r. 2016 bylo hned několik…
Startujeme! Sedm statečných si právě odsouhlasilo, že původní „letový plán“ bude splněn!
Především opět potěšil utěšený počet rajdrů, kteří se nazalekli zasněženého terénu a počasí, které bylo dost podobné tomu, podle úsloví, jak se na Drahanské Vrchovině říká, „že bes psa nevehnal“… Z benešovské mateřské základny vyrazilo (po kratším váhání) v tradičním novoročním směru (Repechy – penzion Lada) celkem sedm stíhačů, přičemž v cílové lokalitě se k nám měli připojit dva „Contadoři“ a tři zástupci rodiny Tesařovic. Vše podle plánu klaplo, bezva bonusem na víc byl Martin Gottwald se vojí skupinou, kteří na nás v cca 14.00 hodin v penzionu Lada už čekali! Martin dorazil na kole se svým kamarádem ze Slovenska Vladem a jejich manželky s dětmi jim v rámci akce vytvořili spolehlivý podpůrný tým!
Zdolat nejvyšší bod Drahanské Vrchoviny nám už po léta nedělá problém…
Kromě manželů Usnulových jsme se těšili samozřejmě na malého Matouška. Přes nevlídné počasí s námi Lada Usnulová počítala „na sychr“ a Matouška oděla do teplákové soupravy, kterou jsme mu darovali v rámci naší poslední zdejší návštěvy! Sluší mu a padne zároveň, je i ještě trochu s rezervou, trakže mu nějakou dobu (alespoň do jara) ještě určo poslouží! Hodinku teplíčka penzionové restaurace jsme i v pravdě vychutnali a jako vždy, zvedat se na spáteční cestu se nám moc nechtělo… Po společném fotu s našimi třemi kamarády jsme ale – chtíc / nechtíc, museli…
Společná s Usnulovými (Břeťou, Ladou a Matouškem) se nakonec podařila!
Nejdříve vyrazila vozba Milana Šafáře, který zkušeně zavedl Aničku, Adélku, Janu a „Contadora“ tak, že se vyhnuly prosolené příjezdové repešcké komunikaci a uchránil tak drahocenou techniku smrtícím nánosům cestářské soli… Milan právě se svojí dcerou Adélkou toho asi dnes najezdili z nás všech nejvíc! Z Boskovic do Repech to nejsou zrovna dva kilometry… Už se šeřilo, když vyrazili zbylí „Contadoři“ (vzali do auta Evu Zemánkovu), Tesařovic skupina (Janu přibrali do vozu se samotným soumrakem v Benešově) a Petr s Drsoňem (Ti s řádným osvětlením na kolech – a právě na tyto dva čekalo ještě malé dobrodružství, avizované v nadpisu tohoto příspěvku). V penzionu Lada zůstali nejdéle Gottwaldovi s Vladem. Ti už ale jeli domů vozem, takže nastupující smrákání je nikterak neomezovalo…
Sokol se má k světu! Spokojená máma Lada, spokojený synek Matoušek…Oba jsou s námi už dávno dobří kamarádi!
A co že to zažili ve finále Petr s Drsoňem? Až na kraj lesa před Benešovem nic, co by stálo za řeč… Dokonce s sebou Petr po cestě ani jednou o zem nepraštil… Na kraji lesa však přišel nečekaný „Blackův“ ostrý „šlajf““, když mu cestu zkřížil dost veliký, zatoulaný pejsek… „Pecolde, tade je nějaké velké černé čokl!“, uslyšel Petr, který se v tom momentě pohyboval ve tmě pár metrů před „Drsoněm“… Zastavení a chvíle přemýšlení, jak nastálou situaci řešit… Nejdříve Milan usoudil, že by mohl být Pavla Koláře z Benešova, ten však po telefonu hlásil, že jeho pes je doma. Bezradní Petr s Drsoněm se rozjeli směrem ku mateřské obci v důvěře, že pejska (veskrze přítulného) setřesou… Nepodařilo se ale… Na okraji benešovské zástavby šlo jenom o to, s kým bude náhlý nečekaný souputník z našich dvou MORAVCŮ pokračovat. Vybral si Petra, doprovodil ho až na Pavlov a Petr mu už po cestě avizoval, že bude spát se Strelkou a Bělkou (oddílové kozy) a ráno, že se Petr pokusí najít zatoulanému pejskovi pravého pána… Verča Koudelková, když v chodbě Koudelkovic nemovitosti ale pejska zřela, jednoznačně určila, že je to Dokoupilovic fenka Niki… Což se za chvíli, dík přítomnosti jejího pána, Romana, potvrdilo… Romane, bude to „drahý“, nálezné srovnáme na oddílovém plese 30. ledna 2016! Zde mrkněte na fotogalerii z letošních prvních kilometrů.
V tomto okamžiku jsem ještě s Drsoňem neměl vůbec tušení, že se jedná o Dokoupilovic Niki…
V tom novém roku, nám pevné zdraví! Světu lad a klid! Všem vzácné lásky třpyt, ať jsme šťastní, veselí a hraví! (Vešlo se mi to v jednu sloku).
Díky moc všem, kdo nám jakkoli pomáhají v naší práci! Ani v roce 2016 nechceme jezdit „někde vzadu“ a na dalším spolupráci s Vámi všemi, kdo nás podporují, se opět moc těšíme! Zdarec MORAVEC i v r.2016!
