Bývalo pravidlem, že jsme do Ostravy jezdili jen jednou za rok na tamní bikovou klasiku – Ostravského Chachara. Letos je ale všechno trochu jinak… Protože s nepsaným Králem cyklistiky Severní Moravy a Slezska – Martinem Šímou, máme velmi těsné vztahy už po léta, a protože po stránce velotechniky je třeba jít stále v před, ocitli jsme se na Čujkovově ulici v prodejně MaxCursor minulý čtvrtek v podvečer, letos už po druhé… Zde jsme s Martinem nejdříve pořešili „kšefty“, abychom následně byli VIP hosty na Setkání cyklistických legend na legendární ostravské Řízkárně…
Ten sedmnáctý prosincový den jsme neudělali nic jiného, než že jsme spojili příjemné s užitečným. Na daleký sever vyrazil dost silný tým MORAVCE ve složení: Víťa a Dominik Prudkovic, kromě Michala kompletní sestava „Contadorů“ a benešovský prapor pomyslně podrželi Anička s Petrem. Na Řízkárně (cyklistická restaurace, která se nachází poblíž tratí Ostravského Chachara) vše začínalo od 18.00 hodina a co se vlastně bude dít, na to jsme byli fakt zvědaví… Neb „Marťas“ Šíma hovořil s Petrem o průběhu akce neurčitě a dost v hádankách… Jedinou předem známou podmínkou pro nás bylo bylo, abychom dorazili v oddílových dresech… A nám bylo jasné, že se asi bude dost improvizovat…
Akce, jejíž scénář se podle očekávání detailně dotvořil až v průběhu vlastního večera za mistrné režie Martina Šímy, pořádal MaxCursor už po druhé a věřte, že stála za to! Při příchodu do restaurace jsme byli mile překvapeni hned několika skutečnostmi zároveň: cyklistickými legendami se to zde opravdu jen hemžilo (to ocenil především Víťa Prudek, který se zde potkal s nejedním kamarádem z legendárního cyklistického „mančaftu“ z minulého století – ŽD Bohumín). My jsme byli rádi, že jsme se zde po čase opět setkali s velikány (nejen) severomaravské cyklistiky, jakými beze sporu jsou: Zdeňk Mlynář, Šárka Chmurová, Tonda Rezek či Jarys Pánek… Právě s posledně jmenovaným Jardou Pánkem a jeho manželkou jsme sdíleli u VIP stolu „palpost“ a mohli na úvod programu večera s obdivem sledovat sekvenci fotodokumentů z historie zdejší regionální cyklistiky.
Souběžně se rozběhl hlavní tahák večera – závod na cyklotrenažeru, když kategorie byly vyhlášeny – po ostravsku – svébytně: legendy, příchozí OPEN, ženy a něco jako „cyklistický potěr“. Trenažer, který byl na Řízkárně v akci, známe z loňského pražského vyhlašování CMT Tour, kdy ho úspěšně zvládala a významného vítězství (víkendový pronájem vozu Mercedes) na něm dosáhla Anička Zemánková. Ta ale kupodivu o závodění tentokrát nejevila zájem a tak tíha odpovědnosti za reprezentaci oddílu zůstala na obou „Pruďasích“. Zatím co Dominik měl pouze jediného soupeře – Martina Šímu ml. a v pěkném souboji dvou kvalitních cyklistů si s ním dokázal poradit (jako jeden z mála dosáhl Domča času pod 20 vteřin), jeho zákonný otec Víťa měl úlohu poněkud složitější. Příchozích bylo docela „hafo“ a tak se náš „head coach“, těšící se aktuálně výtečné formě, musel po kvalifikační jízdě „prostřílet“ k zaslouženému vítězství sítem play-off jízd ve sledu: čtvrtfinále-semifinále-finále. Ano, čtete dobře, nejprestižnější kategorie večera se stala kořistí MORAVCE, Víťi Prudka! A finálová jízda v pravdě zvedla diváky ze sedadel! Náš borec z počátku takticky vedené bitvy mírně ztrácel… Pak ale přišel jeho pověstný drtivý nástup, který vyústil v úžasné vítězství o dvě setiny sekundy!!! Bravo MORAVEC!!!
Až dodatečně jsem si uvědomil, že náš oddíl je už po třinácti letech svého účinkování v cyklistické „branži“ v očích „Velkého Martina“ vnímán vlastně asi už opravdu jako legenda… Bylo léty mnoho povolaných oddílů, ale jenom málo je vyvolených… Naší devízou je, že máme v zádech Vlastíka MORAVCE, který na nás dohlíží z cyklistického nebe, a že nikomu jinému, než jemu, nejsme povinni skládat účty. Tak jako my jsme veskrze „srdcařskou“ skupinou, na stejné platformě je i Martin Šíma a jeho skupina „Maxíků“ a s ním i ostatní spřátelené severomoravské a slezské cyklistické „kmeny“., jejichž je Martin nepsaným náčelníkem. Bylo úžasné sledovat, jak cyklisté z osobitého moravsko-slezského regionu drží po spolu, ostatní sekce malého českého a hlavně jihomoravského cyklistického rybníčku by se od nich mohli v tomto smyslu učit! Večer však končil pro nás trochu kolizně: dík Víťově vítězné spanilé jízdě závodem na trenažeru jsme Bezručovu Ostravu opouštěli kolem půlnoci… Což bylo oproti plánu později o více jak dvě hodiny… Zde jsou z akce komentované fotky.
