Páteční vernisáž Libora Bartoše se samozřejmě nemohla obejít bez přítomnosti zástupců MORAVEC Teamu. Zatím co naši elitní snajpři  se už v onen páteční podvečer soustředili na druhý český pohár v Teplicích, kulturní „křídlo“ oddílu dorazilo po menším „zakufrování“ v historickém centru Brna ve stanoveném čase na stanovené místo v rozechvění z věcí příštích…

Artklub v domě u Tří knížat je situován stylově do sklepních prostor a na úplný úvod vernisáže nás překvapilo vystoupení čtyř hudebníků, kteří dokázali co by kvartet improvizovat, tj. hrát „z placu“ minimálně čtvrthodinu! Umělci sklidili zasloužený bouřlivý potlesk a svým výkonem nasadili pomyslnou laťku akce hodně vysoko! Nelehký úkol, uvést výstavu Libora Bartoše mluveným slovem na sebe vzal zkušený  p. Ivan Koláčný a zhostil se svého zadání se stejnou bravurou, jako před ním skupina muzikantů. A pak už jsme mohli obdivovat sedm Liborových obrazů, zachycujících netradiční technikou sedm dnů, po které Bůh tvořil svět a čtyři další výtvarná díla, zobrazující  protipól stvoření a zachycující Apokalypsu inspirovanou proroctvím Sv. Jana. Všech jedenáct děl je vskutku působivých a zanechalo, myslím si, že v každém z nás, hluboký dojem… A protože výstava ještě nějakou dobu samozřejmě potrvá, doporučuji dalším /nejen/ MORAVCŮM, nechat si pohladit dušičku krásnem zrovna tak, jako jsme si to mohli vychutnat my, v onom předmájovém pátečním podvečeru v brněnském ArtKlubu u Tří knížat. A že večer neměl, nějakou ryze MORAVCOVSKOU zápletku?   Věřte že měl… Víme už totiž, komu v rámci oddílu říkáme paní Colombová č.1 a paní Colombová č.2! A kromě hlavního hrdiny měl večer i hlavní hrdinku: Ivana Prudková, byť z bolestivým zraněním lýtkového svalu a limitována pohybem o berličkách, nás neváhala do Brna doprovodit a řady kulturního „křídla“ MORAVCE  posílit..! Zde jsou průkazné fotky z pátečního večera.

Nejenom bicyklem je cyklista živ… Tak by se dalo lehce pozměnit známé přísloví. Každý kulturní člověk se rád nechá čas od času unášet krásnem, uměním, poezií… A protože cyklista je ze své postaty v drtivé většině kulturním člověkem, ani on se nevyhýbá hladivým dotekům Paní Můzy. Tím spíše, když  je v dnešním uspěchaném světě takových doteků bohužel čím dál méně, poskrovnu, pomálu… MORAVCI mají ale štěstí. Tvrdá cyklistická řehole jim bude v nejbližší době zpříjeměna hřejivým pohlazením umění z dílny jednoho z našich členů…

Tím veskrze  nenápadným kumštýřem v našich řadách není nikdo jiný, než Libor Bartoš z Dolní Lhoty u Blanska. Byl to on, tatínek  kouzelných dvojčátek Marušky a Magdalénky, kdo dotvořil nápad našich trenérů a kompletně zajistil medaile na letošní bikový Pohár Drahanské vrchoviny… Ty medaile, které vysoko hodnotila po Valchovském „Kameňáku“ jak starostka Valchova Jindřiška Brožová, tak místostarostka Boskovic Mirka Vítková. A v tu minulou sobotu zdaleka nejen ony: Na valchovském hřišti snad nebylo nikoho, komu by se stylové a originální „placky“ nelíbily! A tento praktický příklad dokládá, že Libor je Estét s velkým „E“                                                             a výstavu, na kterou nás zve       bychom si neměli nechat ujít! Takže přečtěte Liborovo pozvání a níže studujte další podrobnosti k významné kulturní akci, kterou hostí od pátku známá brněnská galerie.

drazí přátele a kamarádi 
rád vás uvidím na zahájení výstavy,
která sice nemá optimistický název
ale myslím si

že tak zle ještě nebylo 
aby nemohlo být hůř

těším se na setkání s vámi
libor

Bylo 15. dubna r. 1986 a z tréninku v okolí Brna se vracela skupina juniorů silničářů, spolu se svým trenérem Vlastimilem MORAVCEM. Kohoutovický kopec je ideálním k dokázání, jakže rychle se dá na silničním kole jet, co se  z něj dá „vyždímat“… Vlastimil MORAVEC byl schopností úžasně rychle jezdit z kopce za své sportovní kariéry proslulý a mezi závodníky ho toto umění řadilo do kategorie výjimečných… V polovině dubna 1986 se mu to stalo osudným…

Kde se náhle vzal napříč Libušinou třídou trambus? Vyjel od domů kohoutovické zástavby a řidič přehlédnul v té kritické chvíli dva cyklisty, řítící se shora z kopce vysokou rychlostí… Svěřenec Vlastimila Moravce jel více vpravo a stihnul se ještě náhle se objevivšímu náklaďáku „myškou“ doprava vyhnout. Vlastík, jedoucí více vlevo, blíže středu vozovky, to již nedokázal… Prudký náraz byl smrtící… Když Vlastíkovi kamarádi sdělovali tragédii jeho ženě Evě, která čekala s vítězem Závodu míru z 1972 dítě, její reakcí byl v slzách dotaz, zda ho to moc nebolelo? Nebolelo… Smrt tenkrát zaúřadovala výjimečně rychle… Na osudnou tragédii jsem zavzpomínali s blízkými Vlasimila MORAVCE, minulou sobotu, když jsme v jeho jménu zahajovali cyklistickou sezónu. Dovoluji si připomenout neštěstí z před třiceti let ještě i tímto článkem… A při vzpmínce mrkněte do Vlastova šuplíku a taky na tento článek, na který mě upozornil náš kamarád, Petr Trávníček. Díky Petře…