Návštěva hrobu Vlastimila MORAVCE patří už po léta k akcím, které můžeme v rámci oddílu označit směle za tradiční. Letos nám výlet do jihomoravské metropole vyšel na druhou Adventní neděli a náš už tak silný tým posílilo navíc hned pět členů naší dočasné cyklokrosové roty, včetně dvou medailových hvězdiček z Jabkenic. Neváhali s námi vyrazit, byť měli v nohách i rukách těžkou cyklokrosovou race z předešlého dne. I když byla první prosincová neděle ve znamení počasí spíše dušičkového, naše tváře zářily po celý den úsměvy a „Nuda v Brně“ se vůbec nekonala…

Osvědčený výletní scénář  z minulých let nemáme důvod měnit ani letos. Boskovicko-Skalický UNION PACIFIC společnosti Great Western s později až třinácti MORAVCI na „palubě“ s námi začal zrychlovat přesně v 10.01 hodin, abychom s krátkým mezipřistáním v důležitém regionálním železničním uzlu vyrazili skoro Pendolinem jižním směrem do cílového města –  do naší krajské metropole. Ve vesnici „Down Lhota“ si nás ve vagónu nachází jedna ze zmíněných hvězdiček z Jabkenic – Jana Tesařová a v již stabilní sestavě zakončujeme první vlakový přesun hodinu před polednem na brněnském hlavním nádraží. „Šalinama“ pak vykličkováváme z centra a plánovaně takřka na minutu přesně (11.32) stojíme u budovy krematoria. Trošku s napětím, neboť nevíme přesně, kdo se k nám ještě připojí. Sestry Koudelkovic jsou hlášeny a již na nás čekají. Prvním milým překvapením ale je pro nás přítomnost Pavlínky, dcery Vlastimila MORAVCE z jeho prvního manželského vztahu, se kterou jsme se zas tak moc často dosud nevídali (poprvé letos na jaře při zahájení cyklistické sezóny v Brně – Kouhoutovicích). Přišla i s manželem a oba bezvadně  doplnili rodinu Bartolšic-MORAVCOVU, která se k nám v sestavě „Malá“ Eva, Vítek a Zituška u hrobu naší Ikony připojuje záhy. A nechybí ani dva „Kohóti Mirin a Blagyn“, přičemž Jarda Blagyn Blaha nás informuje o skutečnosti, že v „Kohótkách“ na nás u Vlastíkové pamětní desky počká ještě Rudla Labus zvaný „Piccollo El Bandito“. U Vlastíkova hrobu obdivujeme, jak nám povyrostla malá Zituška. Nevejde se už skoro vůbec do kočárku a dva zoubky, které dokreslují její kouzelný úsměv naznačují, že Pohár Drahanské vrchoviny 2016 se může těšit v kategorii odrážedel na novou bikerku. Na náhrobku zapalujeme svíčky, dozdobujeme ho čerstvými medailemi a po nafocení společného obrázku vyrážíme směr Kohoutovice. Už ovšem v redukované sestavě: odděluje se od nás plánovitě Terka Koudelková, Eva, Vítek a Zituška a taky manžel Pavlínky.

Jak Jarda Blaha slíbil, tak se i stalo: u pamětní desky na místě MORAVCOVY tragédie na nás čeká česká cyklistická legenda,  „MegaStar“ sedmdesátých let minulého století – Rudolf Labus. Setkání ale předchází Petrův mírný cestovní „kufr“. Dvě po sobě jdoucí trolejbusové zastávky v Kohoutovicích mají takřka shodný název: „Libušino údolí“ a „Libušina třída“. Petr omylem velí k výstupu na té první, takže k pamětní desce musíme asi 0,5 km ujít po svých… Aniž bychom to chtěli, máme v rámci výletu do Brna dík Petrově omylu za sebou i první (malý) zimní kondiční pochod…

Na místě neštěstí (v dubnu tomu už bylo 29 let) opět zapalujeme svíčky, přidáváme medaili, řešíme společné foto… Následně si už, s docela hlasitými odezvami v našich žaludcích, užíváme příjemného prostředí kohoutovické hospůdky, která je řešena  v anglikánském stylu, a jíž vévodí v jejím interiéru zmenšenina slavného Big Benu. Jako loni, ani letos se nám z příjemného hostince moc nechtělo, zvláště když naši kamarádi z Kohoutovic opět poutavě vyprávěli příhody, které v rámci svých cyklistických aktivit s (nejen) Vlastíkem MORAVCEM prožili… Dojati jsem z darů, které nám Jarda předává… Kromě knížek s cyklistickou tématikou s kapitolami, tákajících se Vlastimila MORAVCE je to obrázek s Vlasovými fotkami a s jeho originálním starovním číslem z jednoho z ročníků Závodu míru (23)… Dojatý Petr slibuje revanš a při tétopříležitosti zveme naše kamarády na blížící se výroční ro(c)kování…

Zpět do centra se vydáváme se samou tmou, MHD nás přepravila na ulici Českou a odtud „štatlujeme“ na „rolu“ Adventním Brnem už „po svých“. Na náměstí Svobody obdivujeme velký Betlém a „slzavý“ vánoční strom, jakož i chutnou medovinu pro zahřátí. Pokračujeme „vanglem“ na „Zelňák“, i zde obdivujeme vánoční strom, zdá se nám ještě hezčí, než ten na „Svoboďáku“… Po přesně osmi hodinách trvání svátečního výletu (18.01) nabíráme z brněnského vlakového nádraží vláčkem, s pocitem fajn stráveného dne, severní kurz – směr Drahanská vrchovina… Zde je už k omrknutí fotogalerie…