Loňským rokem se započala tradice běžeckých závodů v rámci veletrhu Sport Life na Brněnském výstavišti s přiléhavým názvem Sport Life Run. Tato akce určitě pomáhá oživit v současnosti nadále skomírající, kdysi významný sportovní veletrh. MORAVEC vzhledem ke svému stáří (nebo spíše mládí) pamatuje lepší časy této výstavy, kterou zdobily svou účastí například i všichni renomovaní výrobci kol… Ze známých důvodů je aktuální situace trošku jiná, přitom by stačilo  ze strany majetele Výstaviště držet se onoho okřídleného, že „někdy méně bývá více“…

Přesto první listopadovou sobotu MORAVCI – tak jako loni – „helfli“ formou dobrovolné pomoci našim kamarádům z fy newline, kteří ten den pořádání běhu žen na 5 km generálně zajišťovali. Po vzoru Poláčkovy knihy nás bylo pět (účast Dejva mě udělala velkou radost!) a motor pořadatelských činností – veskrze akční Irena Marková nám avizovala práce v souvislosti s občerstvovačkou a šatnou. Pro nás samo, že brnkačka… Po obligátním dodržení ranního pitného režimu (už po léta na těchto akcích zajišťuje Petr) jsme se v plánovaný čas pustili do práce: holky (Ivana, Eva a Lenka) pomohli kromě zajištění cílového depa a kromě jiného, taky s „napáskováním“ tašek pro běžce – přesně řečeno – s přípravou a vložením té nejdůležitější součásti obsahu tašky – tj. smaženého řízku!

David s Petrem byli pověřeni ohlídáním ženských šaten a i zde byl výkon našich stoprocentní aniž by se naplnilo, že by se „kozlové stali zahradníky“… Alespoň tomu nasvědčovali spokojené úsměvy a děkovačka závodnic při vracení bagáže v čase pozávodním. Kromě kontaktu se závodnicí až z dalekého Chile (jmenovala se Natali), máme i novou kamarádku – Petru z Hodonína. Ta, pravidelně běhající, dorazila letos na SLR zraněna ze závodů na Slovensku, bohužel o berličkách… Sociální cítění Petra s Dejvem zapůsobilo a možná – kdo ví? – budeme mít předsunutého běžeckého „snajpra“  (nejen) v kraji moravských vinic. Uvidíme…Po splnění úkolů jsme si vychutnali výstavní i nákupní atmosféru v hlavním pavilonu a především naše holky splnili historickou pozici „sběraček“ beze zbytku. Takže nejeden dárek na vánoce je už asi připraven! Omrkněte „nějaký“ (je jich asi 20) fotky z Petrova Nikonu… Neváhejte, jsou tentokrát s komentářem! Zde jsou komplet výsledky toho krásnějšího běhu v rámci letošního SLR …

Drakiáda je v obecné poloze akcí, která „stojí a padá“ s počasím. Především pak vítr je holou nutností a když na dráčky a jejich letovody zasvítí ještě sluníčko – jedná se o konstelaci, kterou označujeme obyčejně značkou IDEÁL. Díky našemu patronovi, v cyklistickém NEBI trůnícímu Vlastimilu MORAVCOVI, se na první listopadový den sešlo na tradiční Drakec – MORAVEC z hlediska klimatologických podmínek všeho v optimální míře. A tak desítky pestrobarevných dráčků poseli severní část blankytně modré oblohy poblíž Pavlovské kapličky a slunečný podzimní den následně dokouzlil spokojené úsměvy všech přítomných…

Letošní Drakec byl zpestřen milým překvapením, o které se postaral náš dlouholetý, tak trochu nenápadný, ale námi všemi uznávaný člen – Dominik Vičar. Je jedním ze skupinky obětavých lidí z Pavlova, kteří se starají o místní kapličku. A když Domča navrhl Petrovi její prohlídku po té, až nás pouštění draků přestane bavit, vedoucí MORAVCE se souhlasným přikývnutím neváhal ani chvilku…

Vlastní návštěvě působivé sakrální stavby ale předcházelo téměř dvouhodinové vytrvalé vypouštění draků a dráčků různých velikostí a typů. Ať už těch pestrých – zakoupených, nebo těch doma vyrobených, neméně pestrých, kterých taktéž nebylo málo. A právě dva kousky z domácí dílny našeho blanenského člena Pavla Kuběny, který se svými dvěma syny nejen že zavěsili na modrou oblohu svého dráčka jako vůbec první, ale jejich účinkování na Drakecu zaujalo odbornou porotu (Milan Tlamka, Tereza Koudelková, Veronika Koudelková) na tolik, že hlavní cena po zásluze v pozdním slunečném nedělním odpoledni odfrčela do Blanska!

Petrův pokyn, aby drakovodi dodržovali letovou hladinu svých létavců pod hranicí 10.000 metrů a nekřižovali tak cestu leteckým dopravním spojům, jejichž koridor se nad dočasným dračím kolbištěm nacházel, byl beze zbytku všemi disciplinovaně dodržen. I když trochu nevozity vyvolával nekonečný motouz, poutající pevně dráčka z dílny našeho šéfmechanika Milana Šafáře, který společně se svou s drakovodkou Verunkou měl i díky bezprecedentně důmyslnému odvíjecímu zařízení ambici letové hladiny dopravních strojů typu Boing 747 dosáhnout. Ale Milan s Verčou se nakonec spokojili s záletem svého svěřence do výšky „jen“ 7.300… Takže piloti dopravních linek mohli bý po dobu Drakecu opravdu v klidu a „oukeju“ zároveň…

Díky Dominiu Vičarovi už ale víme o více jak dvacetileté historii půvabné Pavlovské kapličky, když Petr zasvěcený Domčův výklad pouze doplnil informací, co že vlastně bylo impulsem k její výstavbě a kdo že vlastně stojí za autamatickým spouštěním uchulibého zvonění (samozřejmě že je to člen MORAVCE). Co ještě Petr zapomněl dodat je skutečnost, že stávající zvonek byl za druhé světové války fašistům pavlovskými občany zatajen a nepotkal ho tudíž jako osud většiny zvonů z kaplí a kostelů v čechách – tj. roztavení za účelem výroby zbraní pro německou armádu.

Finišovali jsme v hojném počtu na naší „mateřské základně“, kterou nekuřácká část benešovské restaurace Morava pro náš oddíl už po léta je. A zde se opět samovolně rozběhla další sympatická činnost: protože upomínkovým diplomkem byl odměněn prakticky každý účastník Drakecu, začalo ze strany dětí dejen vymalovávání motivu draka, který diplomku vévodil, ale i zapisování přáníček a věnování od jednoho k druhému a od druhého k prvnímu… Tato upřímná činnost od srdíčka nás bavila už i na minulých drakiádách a zdá se, že se stane při této akci každoročně tradicí. A zda se nám z útulné hospůdky chtělo? Co myslíte? Zde jsou fotky z Petrových dvou fotosamopalů, ty co tam nenajdete jsou s patřičným komentářem přímo zde:

Symbolicky poslední cyklistický výpad provedli regionální cyklisté i letos v tradičním termínu a na tradiční místo. Akci, kterou před léty inicioval náš oddíl, a která se už stala tradiční, byla i letos kolaři hojně vyhledána. Hvězdicová jízda na kopec u Bořitova je atraktivní především vlastním výjezdem k patě rozhledny, která návrší nad Bořitovem vévodí. Jedná se o stoupání jak dělané pro horská kola, kdy u paty kopce po poctivém výjezdu vyskočí „tepovka“ i těm nejlepším z nejlepších…

Že bychom po minulé neděli už nesedli na kolo, je skutečnost samozřejmě milná a z tohoto pohledu je vyjížďka na Malý Chlum s oprávněným přívlastkem „symbolická“ . Naše cyklokrosová rota bude i nadále – Chlum / Nechlum – brázdit kolbiště Českého národního poháru (v osmi dnech nás aktuálně čekají tři těžké závody) a vzhledem ke stále relativně příznivé předpovědi počasí si určitě žádný z MORAVCŮ nenechá ujít příležitost a rád se „na pohodu“ sveze i v „pochlumovském“ období. Když by nic, tak nás čeká nejpozději Silvestrovská vyjížďka…

To už ale o dost předbíhám, vraťme se na zmíněný kopec nad Bořitovem. Pomyslný závod, kdo bude na hoře první,  vyhráli samozřejmě naše „mladé pušky“, když u paty rozhledny přibrzdili necelou půlhodinku po poledni Anička Zemánková, Matěj Mazánek  a Tomáš „Contador“, v těsném sledu stíháni Milanem Tlamkou a Petrem Koudelkou. Ten si pochvaloval, že i přes současnou netrénovanost a nadváhu mu ani letos kopec nenadělal vážnějších problémů…

Oheň rozdělávat nebylo třeba, již hořel dík početné neznámé rodinné skupině, která si zde na něm připravovala nedělní oběd. Pak už jsme jen s potěšením sledovali, jak počty účastníků bikerského „sjezdu“ utěšeně rostou. A vůbec nikomu nevadilo, že ne všichni dorazili „kolmo“: Turismus byl, jako každým rokem povolen, psí doprovody samozřejmě  taky… Nálada byla výborná, viditelnost z rozhledny dobrá, občerstvení dostačující a na výši, děti hodné… Takže jako vždy uplynuly společné chvíle víc než rychle, přičemž jsme museli brát v úvahu čersvtý „vexl“ s časem, který neznamená nic jiného, že tma bude nyní o hodinu dříve. Nejen proto jsme vyrazili z Malého Chlumu včas, důvod byl i ten, že jsme si v obci Obora zřídili v místní restauraci se srdcařským nápisem „Občané sobě“ krátkodobé depo za účelem občerstvení a nabrání sil na další cestu. Co Vám mám povídat: Z útulné vyhřáté hospůdky se  nám chtělo ještě míň, než z našeho odpoledního seřadiště… Zde je fotogalerie z nedělního Chlumu.

Okomentované fotky, které nenajdete v „rajčeti“: