Drakiáda je v obecné poloze akcí, která „stojí a padá“ s počasím. Především pak vítr je holou nutností a když na dráčky a jejich letovody zasvítí ještě sluníčko – jedná se o konstelaci, kterou označujeme obyčejně značkou IDEÁL. Díky našemu patronovi, v cyklistickém NEBI trůnícímu Vlastimilu MORAVCOVI, se na první listopadový den sešlo na tradiční Drakec – MORAVEC z hlediska klimatologických podmínek všeho v optimální míře. A tak desítky pestrobarevných dráčků poseli severní část blankytně modré oblohy poblíž Pavlovské kapličky a slunečný podzimní den následně dokouzlil spokojené úsměvy všech přítomných…
Letošní Drakec byl zpestřen milým překvapením, o které se postaral náš dlouholetý, tak trochu nenápadný, ale námi všemi uznávaný člen – Dominik Vičar. Je jedním ze skupinky obětavých lidí z Pavlova, kteří se starají o místní kapličku. A když Domča navrhl Petrovi její prohlídku po té, až nás pouštění draků přestane bavit, vedoucí MORAVCE se souhlasným přikývnutím neváhal ani chvilku…
Vlastní návštěvě působivé sakrální stavby ale předcházelo téměř dvouhodinové vytrvalé vypouštění draků a dráčků různých velikostí a typů. Ať už těch pestrých – zakoupených, nebo těch doma vyrobených, neméně pestrých, kterých taktéž nebylo málo. A právě dva kousky z domácí dílny našeho blanenského člena Pavla Kuběny, který se svými dvěma syny nejen že zavěsili na modrou oblohu svého dráčka jako vůbec první, ale jejich účinkování na Drakecu zaujalo odbornou porotu (Milan Tlamka, Tereza Koudelková, Veronika Koudelková) na tolik, že hlavní cena po zásluze v pozdním slunečném nedělním odpoledni odfrčela do Blanska!
Petrův pokyn, aby drakovodi dodržovali letovou hladinu svých létavců pod hranicí 10.000 metrů a nekřižovali tak cestu leteckým dopravním spojům, jejichž koridor se nad dočasným dračím kolbištěm nacházel, byl beze zbytku všemi disciplinovaně dodržen. I když trochu nevozity vyvolával nekonečný motouz, poutající pevně dráčka z dílny našeho šéfmechanika Milana Šafáře, který společně se svou s drakovodkou Verunkou měl i díky bezprecedentně důmyslnému odvíjecímu zařízení ambici letové hladiny dopravních strojů typu Boing 747 dosáhnout. Ale Milan s Verčou se nakonec spokojili s záletem svého svěřence do výšky „jen“ 7.300… Takže piloti dopravních linek mohli bý po dobu Drakecu opravdu v klidu a „oukeju“ zároveň…
Díky Dominiu Vičarovi už ale víme o více jak dvacetileté historii půvabné Pavlovské kapličky, když Petr zasvěcený Domčův výklad pouze doplnil informací, co že vlastně bylo impulsem k její výstavbě a kdo že vlastně stojí za autamatickým spouštěním uchulibého zvonění (samozřejmě že je to člen MORAVCE). Co ještě Petr zapomněl dodat je skutečnost, že stávající zvonek byl za druhé světové války fašistům pavlovskými občany zatajen a nepotkal ho tudíž jako osud většiny zvonů z kaplí a kostelů v čechách – tj. roztavení za účelem výroby zbraní pro německou armádu.
Finišovali jsme v hojném počtu na naší „mateřské základně“, kterou nekuřácká část benešovské restaurace Morava pro náš oddíl už po léta je. A zde se opět samovolně rozběhla další sympatická činnost: protože upomínkovým diplomkem byl odměněn prakticky každý účastník Drakecu, začalo ze strany dětí dejen vymalovávání motivu draka, který diplomku vévodil, ale i zapisování přáníček a věnování od jednoho k druhému a od druhého k prvnímu… Tato upřímná činnost od srdíčka nás bavila už i na minulých drakiádách a zdá se, že se stane při této akci každoročně tradicí. A zda se nám z útulné hospůdky chtělo? Co myslíte? Zde jsou fotky z Petrových dvou fotosamopalů, ty co tam nenajdete jsou s patřičným komentářem přímo zde:
