Mise 2. motorizované  divize MORAVEC Teamu v Tichomoří okračuje podle plánu. Zavřelovic úderka podnikla nečekaný výpad napříč Australským kontinentem, a do oddílové državy získala další cenné lokality, které se v budoucnu určitě pro další expanzi MTB Superior Poháru Drahanské vrchoviny… Při studiu Žoržova raportu mě zatrnulo při odstavci, ve kterém popisuje setkání s místním hadem hnědým… Posunuji Vám jeho poutavé  hlášení samozřejmě, ve „full version“…

Ahoj Petře a Moravci. Náš výlet začíná nádhernou cestou přes deštný prales. Stromy jako v Jurském parku, palmy a déšť nás vyvádí z omylu, že Austrálie je pouze suchá a oranžová. První nocleh máme na místě, pro Australany téměř  ikonickém. Městečko Bonnie Dunes proslavil film The Castle. Přirovnal bych to k obci Křečovice – soudruh Rákosník a jeho vesnička malá, středisková. ( a tobě se tady nelíbí Otíku?) nebo k obci Hoštice u Volyně.

V kempu jsme sami. Ještě není sezóna. Děti rybaří, my připravujeme večeři na ohni. Nádherný večer a na kutě. Další den jedeme do města Wangareta. Zde návštěva místa, kde byl zajat místní Robin Hood – Ned Kelly. Nocujeme u Terryho a Marie. Večer klokani a jehněčí na grilu. Terry nás ráno bere na jezero. Rybaření, kajaky a návštěva místní vinice s ochutnávkou. Ráno cesta přes Gundagai. Zde je socha místního psa Goro čekajícího na svého pána. Dog on the Tucker box. Vám mladším to rodiče vysvětlí.

Dále navštěvujeme 1 mile beach, pozorujeme velryby. V Old Bar čeká sestra strejdy Kevna, Linda a manžel Andy. Mají nádherný dům na řece. Děti rybaří jak o život. Jezdí na kajaku se šlapátky, výlet na lodi, večer plavání ve výřivce zvící velikosti Salašárské zvonice. Táta zde pomáhá zatravňovat a také čistí pozemek od dřevin – ohněm. Jeho oblíbenou činnost ovšem narušuje fakt, že na každé dřevině je hadí kůže. Po založení ohně na největší hromadě dochází k setkání ujce s místním predátorem a to hadem hnědým – pakobrou východní(2 místo v nebezpečnosti a účinnosti jedu na světě). Otec byl samozřejmě připraven na souboj s hadem. Neprokousnutelné plavky, těžká obuv značky „Vietnamky“ a v ruce připravené pivo. Ústup rychlostí kulového blesku. Pivo zanechané gravitační síle ještě nedopadlo na zem a otec obíhá kolem hromady a vytahuje hořící větev. Plaz  se zastavuje a posléze se dává na ústup. Zde se se otci osvědčili 4 leté zkušenosti z práce v buši na Floridě. Tam se ovšem používá mazadlo WD40 aplikované k zastrašení Plaza přes hořící zapalovač.

Další zastávkou je Depot Beach. Překrásná pláž a divoká skaliska. Odliv nám naskytne příležitost vysvětlit dětem v rámci výuky předmětu člověk a jeho svět výrobu mořské soli. V campu nás čeká setkání s klokany. Jsou zde zvyklí na přítomnost lidí a tak si užíváme až do večera jejich přítomnosti. Celý večer nás také navštěvují posumové. Klokan Pepa spal s tátou u ohně až do brzkých ranních hodin!  Ráno návštěva deštného pralesa a nádherného města Lake entrance. Ve městě Mallacoota máme k dispozici dům od přátel tety Jacqueline. Zde setrváme 3 noci a poté se již vracíme na základnu. Výlet to byl nádherný ale návrat nezbytný. Čekají nás triatlonové závody a je potřeba potrénovat. Naše účinkování v nich Vám přiblížíme v další depeší. Zdravíme všechny. Od protinohů Adel, Jerry jr., Elóuna And Žorž. Zde je k informacím vševypovídající fotogalerie… Bravo Zavřelovic 1.MDMT, držte pozice, i nadále platí rozkaz č.0257: zatím zpátky ni krok!

Období vánočních večírků a slavnostních zakončení roku  v rámci firem, organizací, spolků či třeba jenom neformálních skupin přátel – je nezadržitelně tady. Prosinec přeje velmi vydatně setkáním podobného typu, vždyť tři dny před definitivním „endem“ 17. roku 3. tisíciletí čeká tento slavnostní večer v restauraci Morava Benešov i MORAVEC Team… Pravidelně nás v této aktivitě vždy „předjedou“ klienti denního stacionáře Betany Boskovice, kteří si slavnostní Vánoční večírek užili už minulý čtvrtek. A zástupci MORAVEC Teamu byli samozřejmě při tom…

Bohumilou akci už tradičně pohostil útulný interiér boskovického „Skleníku“ a tři naši zástupci – Eva , Lenka a Petr dělali po celý večer „garde“ předsedkyni našeho FAN klubu a klidné oddílové síle – Marušce Zouharové! Celý jeden stůl byl pro nás a kromě už jmenovaných jsme ho sdíleli s tátou Marušky – Otou Zouharem a bratrem Marušky Pavlem, který dorazil s komplet rodinným Teamem: kromě manželky Šárky zde byl ještě jejich docela „čerstvý“ potomek, ani ne roční syn Hyneček! A právě on nás hodně zajímal! Somaticky se už teď jeví do budoucna jako jistý cyklista, když jsme toto mohli posoudit zkušeným trenérským okem z pohybové frekvence jeho nožiček a taky z jeho pohodových úsměvů, které budoucí šampioni v tomto věku vždy mívají… Zkrátka malý Hynek je už teď – ať chce nebo nechce – v našem hledáčku!

Zouharovic ani ne jednoroční elév si s námi ještě moc sice nezatancoval, zato Maruška to po této stránce nijak nešidila a stejně tak ostatní klienti Betany! Taneční akativity velmi výraznou měrou podpořila i výborně hrající kapela – trio s názvem Pohoda. Maruška nám – MORAVEC Teamu – dokonce nechala vna začátku slavnostního večera zahrát naše oblíbené Chinaski!   Krátce po „startu Vánoční race“ Betany  jsme mohli zatleskat divadelnímu kusu dětí z místních ZŠ „Princezna na hrášku“ a po vydatných tanečních kreacích (10 (!) písní v jedné sérii nebylo výjimkou, ale pravidlem…) jsme se v druhé polovině večera soustředili na tombolu, kterou jsme také nikterak neošidili. A naše štědrost byla oceněna i několika hodnotnými výhrami!

Čtvrteční Vánoční večer s klienty Betany byl jedním z těch okamžiků, kdy člověk pookřeje nejen na tělíčku,  hlavně na dušičce… Zde si vždy připomenu, kde že jsou především skutečné hodnoty života a jak málo vlastně stačí lidem ke štěstí… Mrkněte na fotogalerii, která je tentokrát ze záchranného  Lenčina mobilu, protože postiuem času čím dál více sklerotický Petr oddílový foťák na večírek nevzal…

I když jsme mistrovským cyklokrosovým Kolínem dali druhou letošní prosincovou sobotu letošnímu okruhovém závodění definitivně „vale“, přesto se (nejen) trojka MORAVCŮ ocitla – pro změnu třetí prosincovou sobotu – neplánovaně – znovu „Na trati“… Až v tento den jsme splnili svoji každoroční oddílovou povinnost a navštívili na Brněnském ústředním hřbitově hrob našeho Patrona, Vlastimila MORAVCE. A jak že se stalo to, co avizuje titulek této aktivity? Mrkněte níže, a na otázku najdete odpověď… 

Tři zástupci MORAVEC Teamu (Eva, Franta a Petr) vyrazili v čase každoročně obvyklém (10.01) vláčkem s Boskovic směr Skalice nad Svitavou a pak Brno… Přesněji řečeno: chtěli vyrazit… Prvním překvápkem (nejen) pro tři naše reprezentanty bylo, že pokladna boskovického vlakového nádražíčka v současnosti v době od 9.00 do 13.00 nefunguje… Uklidnil nás, poctivé cestující, dovětek na informační ceduličce, že lístky můžeme zakoupit ve vlaku… Druhým překvápkem bylo, že vlak dorazil se zpožděním 8 minut! Taková „sekera“ je na trase Skalice nad Svitavou – Boskovice (cca 4km) je skutečně dost pozoruhodným výkonem!

Nijak nás to ale nerozhodilo a jako ostatní cestující jsme s nadšením vítali skutečnost, že „courák“ na Brno na zpožděný „Pacifik“ od Boskovic počkal! Vlak ve směru do krajské metropole byl docela naplněn, přesto jsme „trojku“ přesně pro nás dokázali obsadit. Následovalo nutné dodržení pitného režimu, neb ze skutečnosti, že přípoj na Brno bychom nemuseli stihnout, nám všem třem samozřejmě –  vyschlo v krku… Pak přišel zlatý hřeb cesty, když za námi dorazila průvodčí nás „zkasírovat“… Nechtěli jsme nic jiného než koupit to, co bychom si koupili – kdyby nám to bylo umožněno – už na vlakovém nádraží Boskovice…

Průvodčí ale kladla odpor a odmítala nám prodat jízdenku včetně IDS JMK s možnosti využít MHD v Brně. Slovně s ní svedla statečný boj hlavně Eva, „rubačka“ ale nikam nevedla… Pak se do pře vložil i Petr a loudil z naší oponentky jméno (rozuměj – bylo to ve vší počestnosti  – telefon a e-mailovou adresu nepožadoval), aby si mohl adresně postěžovat na její přístup k poctivým cestujícím u jejích nadřízených… Prozradila mu ale rafinovaně akorát svůj pracovní kód: 50279… Takže slovní přestřelku s „padesátdvěstěsedmdesátdevítkou“ vzdal záhy i Petr a podvolil se (dle okřídleného – „moudřejší ustoupí“) se shovívavým usměvem diktatuře drába, resp. drábky supr státního podniku s honosným názvem České dráhy…

Dalších podobných dobrodružných epizod jsme se už ten den  ale – bohužel / bohudík – naštěstí nedočkali… Po dodatečném zakoupení celodenní jízdenky ISD JmK po výstupu z vlaku jsme se přesunuli k místnímu, krematoriu, kde  na nás už netrpělivě čekali tři „Kohóti“ a „Velká“ Eva MORAVCOVÁ, se kterými jsme se společně vykonali tradiční pietiu  na místě Vlastíkova posledního odpočinku. Zde na nás – shodou okolností – narazil ještě jistý p. Bartoš (*1924 – 93 let!), který kdysi jezdil co by člen realizačního týmu s Československou reprezentací silničních cyklistů a Vlastimila MORAVCE velmi dobře znal…

Oproti minulým letům měníme na doporučení domácích „Kohótů“ taktiku návštěvy a dříve, než sjíždíme (už bez Eva MORAVCOVÉ, která se s námi rozloučila už na hřbitově, spěchajíc plnit rodinné povinnosti) k místu tragického skonu našeho Patrona, míříme na „obědové depo“ do dalších z kohoutovických restaurací, kterou léty ještě neznáme. Má výstižné jméno – „Na trati“… Takže  teď už znáte odpověď na otázku ze záhlaví této aktuality… Než jsme zasedli za stůl, „zaperlil“ opět Petr, který z dálky četl název restaurace zcela mylně: nikoli „Na trati“, ale těžko pochopitelně – jako „Stromboli“… Ten člověk je už nejen zcela hluchý, ale evidntně i skoro slepý… Výměna při nejbližší příležitosti za slyšícího a vidomého – jedním slvem  mladšího – nutná!!!

Jinak námi okupovaná hospoda – dost dobrý! Tři druhy piva (včetně toho z pivovaru Polička), výborný kuchař (-ka), supr pokec s „Kohótama“, od kterých jsme se dozvěděli další zajímavé příběhy, které zažili s naším Vlastíkem MORAVCEM, když ještě žil… Poctivě „zrestaurovaní“ jsme se s našimi kamarády ještě „za světla“ přesunuli na osudné Vlastíkovo místo a i zde zapálili v rámci druhé pietní vzpomínky na tragickou událost z před třicetijedna let, svíčku a udělali společnou fotku… Odtud „Kohóti“, po rozloučení s námi, „odletěli“ už do svých příbytků se závazným slibem, že na našem výročním ro(c)kování, ve čtvrtek 28.12.2017 samozřejmě nebudou chybět! Naše trio si pak užívalo ve finále Adventního Brna, když na „Svoboďáku“ jsme se potkali s „qartetem“ Koudelkových z Benešova! Takže ne, že se všude ve světě potkáš s Čechem… Všude ve světě se potkáš s  – Česhem – MORAVCEM! No a jak jsme to „vočuchali“ – tak info pro Vás, co chcete případně na převánoční trhy do centra Brna zajet: skutečnou kvalitu prodejců jsme víc než na „Svoboďáku“ monitorovali na „Zelňáku“…. Zde mrkněte na fotogalerii se sváteční soboty…