I když jsme mistrovským cyklokrosovým Kolínem dali druhou letošní prosincovou sobotu letošnímu okruhovém závodění definitivně „vale“, přesto se (nejen) trojka MORAVCŮ ocitla – pro změnu třetí prosincovou sobotu – neplánovaně – znovu „Na trati“… Až v tento den jsme splnili svoji každoroční oddílovou povinnost a navštívili na Brněnském ústředním hřbitově hrob našeho Patrona, Vlastimila MORAVCE. A jak že se stalo to, co avizuje titulek této aktivity? Mrkněte níže, a na otázku najdete odpověď… 

Tři zástupci MORAVEC Teamu (Eva, Franta a Petr) vyrazili v čase každoročně obvyklém (10.01) vláčkem s Boskovic směr Skalice nad Svitavou a pak Brno… Přesněji řečeno: chtěli vyrazit… Prvním překvápkem (nejen) pro tři naše reprezentanty bylo, že pokladna boskovického vlakového nádražíčka v současnosti v době od 9.00 do 13.00 nefunguje… Uklidnil nás, poctivé cestující, dovětek na informační ceduličce, že lístky můžeme zakoupit ve vlaku… Druhým překvápkem bylo, že vlak dorazil se zpožděním 8 minut! Taková „sekera“ je na trase Skalice nad Svitavou – Boskovice (cca 4km) je skutečně dost pozoruhodným výkonem!

Nijak nás to ale nerozhodilo a jako ostatní cestující jsme s nadšením vítali skutečnost, že „courák“ na Brno na zpožděný „Pacifik“ od Boskovic počkal! Vlak ve směru do krajské metropole byl docela naplněn, přesto jsme „trojku“ přesně pro nás dokázali obsadit. Následovalo nutné dodržení pitného režimu, neb ze skutečnosti, že přípoj na Brno bychom nemuseli stihnout, nám všem třem samozřejmě –  vyschlo v krku… Pak přišel zlatý hřeb cesty, když za námi dorazila průvodčí nás „zkasírovat“… Nechtěli jsme nic jiného než koupit to, co bychom si koupili – kdyby nám to bylo umožněno – už na vlakovém nádraží Boskovice…

Průvodčí ale kladla odpor a odmítala nám prodat jízdenku včetně IDS JMK s možnosti využít MHD v Brně. Slovně s ní svedla statečný boj hlavně Eva, „rubačka“ ale nikam nevedla… Pak se do pře vložil i Petr a loudil z naší oponentky jméno (rozuměj – bylo to ve vší počestnosti  – telefon a e-mailovou adresu nepožadoval), aby si mohl adresně postěžovat na její přístup k poctivým cestujícím u jejích nadřízených… Prozradila mu ale rafinovaně akorát svůj pracovní kód: 50279… Takže slovní přestřelku s „padesátdvěstěsedmdesátdevítkou“ vzdal záhy i Petr a podvolil se (dle okřídleného – „moudřejší ustoupí“) se shovívavým usměvem diktatuře drába, resp. drábky supr státního podniku s honosným názvem České dráhy…

Dalších podobných dobrodružných epizod jsme se už ten den  ale – bohužel / bohudík – naštěstí nedočkali… Po dodatečném zakoupení celodenní jízdenky ISD JmK po výstupu z vlaku jsme se přesunuli k místnímu, krematoriu, kde  na nás už netrpělivě čekali tři „Kohóti“ a „Velká“ Eva MORAVCOVÁ, se kterými jsme se společně vykonali tradiční pietiu  na místě Vlastíkova posledního odpočinku. Zde na nás – shodou okolností – narazil ještě jistý p. Bartoš (*1924 – 93 let!), který kdysi jezdil co by člen realizačního týmu s Československou reprezentací silničních cyklistů a Vlastimila MORAVCE velmi dobře znal…

Oproti minulým letům měníme na doporučení domácích „Kohótů“ taktiku návštěvy a dříve, než sjíždíme (už bez Eva MORAVCOVÉ, která se s námi rozloučila už na hřbitově, spěchajíc plnit rodinné povinnosti) k místu tragického skonu našeho Patrona, míříme na „obědové depo“ do dalších z kohoutovických restaurací, kterou léty ještě neznáme. Má výstižné jméno – „Na trati“… Takže  teď už znáte odpověď na otázku ze záhlaví této aktuality… Než jsme zasedli za stůl, „zaperlil“ opět Petr, který z dálky četl název restaurace zcela mylně: nikoli „Na trati“, ale těžko pochopitelně – jako „Stromboli“… Ten člověk je už nejen zcela hluchý, ale evidntně i skoro slepý… Výměna při nejbližší příležitosti za slyšícího a vidomého – jedním slvem  mladšího – nutná!!!

Jinak námi okupovaná hospoda – dost dobrý! Tři druhy piva (včetně toho z pivovaru Polička), výborný kuchař (-ka), supr pokec s „Kohótama“, od kterých jsme se dozvěděli další zajímavé příběhy, které zažili s naším Vlastíkem MORAVCEM, když ještě žil… Poctivě „zrestaurovaní“ jsme se s našimi kamarády ještě „za světla“ přesunuli na osudné Vlastíkovo místo a i zde zapálili v rámci druhé pietní vzpomínky na tragickou událost z před třicetijedna let, svíčku a udělali společnou fotku… Odtud „Kohóti“, po rozloučení s námi, „odletěli“ už do svých příbytků se závazným slibem, že na našem výročním ro(c)kování, ve čtvrtek 28.12.2017 samozřejmě nebudou chybět! Naše trio si pak užívalo ve finále Adventního Brna, když na „Svoboďáku“ jsme se potkali s „qartetem“ Koudelkových z Benešova! Takže ne, že se všude ve světě potkáš s Čechem… Všude ve světě se potkáš s  – Česhem – MORAVCEM! No a jak jsme to „vočuchali“ – tak info pro Vás, co chcete případně na převánoční trhy do centra Brna zajet: skutečnou kvalitu prodejců jsme víc než na „Svoboďáku“ monitorovali na „Zelňáku“…. Zde mrkněte na fotogalerii se sváteční soboty…