Úctyhodná dvacítka pohybuchtivých MORAVCŮ + tři psi, ti všichni vyrazili v plánovanou dobu v poslední prosincovou neděli patnáctého roku třetího tisíciletí Nového věku po předem stanovené trase, po stopách tragického letu dvoumístné stíhačky MiG 21 z tehdejší přerovské letecké základny. 

Nebyl by to Petr, vůdce turistické vycházky, aby pěší výlet odvážným nezpestřil nějakou tou zacházkou… Protože naše kroky vedly v těsné blízkosti pramenu říčky Punkvy, „vůdce smečky“ neváhal ani na chvilku, aby tam skupinu na počátku výpravy neodklonil. Na třetím kilometru vycházky, kterou oba trenéři MORAVEC Teamu požadovali v minimální distanci alespoň 15km, jsme se tedy „strefili“ k pramenu legendární říčky, která o pár desítek kilometrů dál dokázala staletími neskutečné geologické kousky… Panující sucho způsobilo, že nebylo možné se z pramínku napít tak, aby voda v hrníčku byla čistá… Ale byly jsme tam! Pak teprve začal vlastní přesun na stopu tragického letu s volacím znakem OMEGA 37 ze 14. října 1988. Petr za zkušené asistence Karla Všetuly provedl  lesem – stojákem výpravu kolem „velkého krmelce“ až na „pilskó kamennó“ oodkud to bylo na tragické místo co bys kamenem dohodil a kde Petr podržel stručný výklad o posledních vteřinách tragické události z října 1988.

Od protivanockého panoramatu se turisté přesunuli k bukovskému panoramatu, aby opět rychlou chůzí lesem „stojákem“ dorazili na Pavlov, přesněji řečeno na jeho východní cíp. Že u čísla popisného 213 bylo krátké depo (teklo zde i jaž-takž točené pivo), se dalo čekat… Mimo jiné se turisté mohli přesvědčit, jak vypadá koza domácí na počátku třetího měsíc březosti… Kilometr a půl přesunu do naší mateřské oddílové restaurace už byl po občerstvocačce u Koudelků v pravdě brnkačkou… A zde jsme v rámci regenerace udělali ve vší zodpovědnosti, co bylo ještě třeba… Liborovy, Mirkovy i Petrovy fotky jsou již k okouknutí.