Těžko se píší podobné zprávy… Život nepřináší jen radostné chvíle, kterých jsme si letos užili například díky skvělým výsledkům našich rajdrů na nejrůznějších cyklistických kolbištích, vskutku nebývale… Život přináší i chvíle smutku, bolu, kdy se pak oči ponoří do slz… Taková chvíle přichází, když Vám zemře blízký člověk… A taková chvíle přišla pro MORAVEC v předposlední zářiový den, kdy po těžké nemoci opustil naše pevně semknuté řady – Standa Kovář….

Táta našeho skvělého rajdra Radima Kováře byl typickým příkladem rodiče, který byl ochoten v maximální možné míře podpořit výjimečný synův talent a přinést v zájmu jeho sportovního růstu příkladné oběti…  Standa byl – dá se říci – něco jako zakládajícím členem MORAVCE na „vrcholové úrovni“… Vždyť právě jeho podpis (kromě dvou dalších) se objevil na první žádosti o registraci MORAVCE (tehdy v r.2006,  jako MORAVEC Sokol Benešov), která byla nesměle zaslána na Český cyklistický svaz v době, kdy se MORAVCI poprvé rozhodli účastnit se závodů Českého poháru horských kol: mrkněte – registrace-oddilu… Se svým synem, Radimem  pak mohl zažít jeho úspěchy (především v letech 2010 a 2011), ke kterým, jako obětavý Radimův vytrvalý podporovatel, velkou měrou přispěl…  Se zlou nemocí svedl „Šáňa“ statečný boj… Z naší paměti nikdy nevymizí, nezapomeneme na něho…!!! Se Standou se rozloučime v benešovském kostele ve středu 5. října 2016 v 15.00 hodin… A do středy Vám zde, v této aktualitě, o Standovi každý den něco prozradím..

Příběh první – Standa nekuřák…

Ten příběh o tom, jak Standa, kdysi docela silný kuřák, přestal kouřit, je docela známý, přesto si ho dovolím připomenout… Bylo to tak někdy asi v r. 2005, v ranných dobách MORAVCE, kdy jsme po jenom z prvních úspěchů tehdy ještě mladičkého Radima Kováře na závodě MTB Poháru Drahanské vrchoviny seděli (já, Standa Kovář a tuším, že Radimův pozdější osobní mechanik – Karel Minx) v restauraci Morava Benešov a Ráďův úspěch tak trochu oslavovali. A Standa tehdy, co by silný kuřák, vyslovil větu, lépe řešeno slib, který se nám tehdy zdál jako zhola nereálné „sci-fi“ (však jsme se mu – jako dobrému vtipu – od srdce zasmáli): „Radime, když někdy vyhráš závod Českého poháru, tak přestanu kouřit“! Rok se sešel s rokem a bylo 19. května 2007 a jel v Kutné Hoře závod Českého poháru horských kol. V prvním dopoledním startu starších žáků si s konkurencí pohrál a suverénně zvítězil – Radim Kovář! O Standově letitém slibu se vědělo nejen v rámci MORAVCE a svědomitý otec se zachoval jako muž, který dané slovo dokáže dodržet! A od onoho 19. května 2007 skutečně přestal kouřit! Bravo MORAVEC!

Příběh druhý – Standa vynálezce…

Konec července 2007, kemp DCO MORAVEC v Lomnici u Tišnova (památná výprava z hlediska výjimečného objevu). Horká letní noc mě opět vybídla, vyspat se venku, jen tak ve spacáku, jak říkají čundráci – „pod širákem“. Předšlý večer byl bujarý, MORAVEC slavil pětileté výročí fungování.. Děti dostaly dort, dospělí šampaňské… I z tohoto důvodu spím za naším dočasným domovem – penzionem Pod Sýpkou, ve spacáku na z dřívějších dnů prohřátém betonu, jako to jezule…

S ranním rozbřeskem mě v hlubokém spánku u nosu zalechtá silné aroma… Tento vjem možná doprovodil nějaký sen, to už jsem ale zapoměl, jaký…. Vůně je silná a vytrvalá… Omamující… Něco mi připomíná… Každopádně mě mobilizuje k úplnému procitnutí… Nechápu! Rozmazaný zrak rozeznává pod nosem hrdlo odšpuntované lahve s tekutinou, která voní – už vím: jako slivovice! Ještě ospalé mozkové závity horečně spojují souvislosti a napovídá jim zřetelný hlas… Rošťácký hlas Standy Kováře: „Stávé prezidente a poť si se mnó večestit zobe…!“ Tím čištěním zubů, kterého je (asi nejen) u MORAVCŮ vynálezcem právě Standa Kovář, není nic jiného, než zdravá ranní aplikace kvalitního destilátu (nejlíp slivovice) – na lačno…A patuji-li se dobře, tehdy ráno jsme si nedaleko královského hradu Pernštejna  se „Šáňou“ ty zuby vyčistili opravdu zodpovědně… Nejmíň 3x…

Příběh třetí – Standa objevitel (Marušky Zouharové)

Tak jako v prvním, výše popsaném příběhu, sedíme zdravé jádro MORAVCE + děti MORAVCE na naší „mateřské základně“ – v restauraci Morava Benešov (bylo to asi opět v rámci skromné oslavy nějakého toho regionálního úspěchu v MTB závodě někdy kolem r. 2004). Ve světě byl tehdy nějaký průšvih: někde bylo nějaké silné zemětřesení. V Arménii? Už si nevzpomenu, ale to je jedno.. Každopádně tato přírodní katastrofa měla za následek stovky mrtvých… Oddílu se už tehdy už „docela“ finančně dařilo a i když to zdaleka ještě nebylo na rozdávání, navrhl Petr Koudelka, apelujíc na charitativní cítění MORAVCE, poslat nějakou tu finanční pomoc (cca 1.000.- Kč) na konto, které bylo pro postižené zemětřesením tehdy zřízeno a v médiích inerováno. Reakce Standy Kováře byla asi tato: „Seš blbé Pecolde? Deť teto učte decky někdo vekradne a Ti co te penize potřebojó, dostanó h—o…“ (Poznámka: oslovení „Pecolde“ – hodně dlouho vžitá přezdívka Petra Koudelky  ze školních let). „Poď dat te prache třeba té Marii Zóharové z Boskovic, co je v té Betaně a je vod mala, chodák, na vozéčko… A nebo jim tam poď za te prache rovnó něco kópit..!“ Víc ponouknutí Petr Koudelka nepotřeboval… No a výsledek Standova nápadu již léta všichni MORAVCI znáte. Díky Standovi jsme objevili (nejen) Marušku a díky Standovi objevila Maruška nás… Díky Stando!