Jak ten rok rychle uběhl… Zdá se nám to jako včera, když jsme s našimi kamarády, klienty stacionáře Betany Boskovice, poseděli, pokecali a potancovali v době Adventní v loňském roce… Dík předsedkyni našeho FAN klubu, Marušce Zouharové, nás pozvánky na jejich Vánoční večírek opět neminuly, takže jsme si po roce užívali osvědčeného scénáře svátečního večera v útulném boskovickém Skleníku a hlavně v neskutečně srdečné atmosféře, kterou upřímní klienti stacionáře dokážou vždy vytvořit…

„Qartet“ MORAVCŮ v sestavě Ivana, Lenka, Eva a Petr mohl hned v úvodu obdivovat působivou módní přehlídku, se kterou „betanským“ samozřejmě vydatně vypomohli jejich pečovatelé a pečovatelky a při které v nádherné červené róbě zářila naše Maruška!  Po slavnostních projevech přítomných celebrit začala hrát hudba ve stylu „hm-tata, hm-tata“, což nás samozřejmě nechalo chladnými a tak jsme vzali útokem hodnotnou tombolu, která byla opět pro hosty vzorně připravena. Protože výtěžek akce je určen výhradně pro stacionář, nešetřili jsme ani na tombole ani při nákupu krásných výrobků klientů stacionáře, které bylo možno za velmi výhodné ceny v průběhu večera zakoupit. S tím „hm-tata, hm-tata“, které se stále z pódia ozývalo, došla Petrovi záhy trpělivost a po jeho domluvě kapelníkovi se večer rozjel v pořádném pop-rockovém rytmu na plné obrátky. Že se Petr pak stal obětí své vlastní aktivity, je věc druhá… Maruška, netěšená na taneční kousky, mu nedala vydechnout a vzhledem ke skutečnosti, že v málo odvětraném sále bylo docela teplíčko, nezůstala po chvilce na Petrovi nit suchá… Ale protože MORAVEC z boje nikdy neutíká, a in(g)farktu je vedoucí našeho oddílu pravděpodobně ještě dost vzdálen, vše se podařilo zvládnout ku spokojenosti – hlavně Marušky.

Dalším příjemným zpestřením večera bylo společné vytvoření textu písničky, kterou hudbou pak opatřil veskrze originální konferenciér – vychovatel Michal, a kterou si posléze celý sál s chutí několikrát zazpíval. Ve spontánně vytvořeném  textu písně zanechali MORAVCI – samozřejmě, jak jinak – opět svoji osobitou stopu! Pak už jsme mohli v klídku počítat výherní „výtěžek“ z tomboly (docela se zadařilo – Ivana např. vyhrála tričko, které se hodilo obratem: půjčila je ve finále Petrovi  na převlečení jeho zcela propocené košile), abychom v samotném závěru byli opět maximálně aktivní při tanečních číslech (Mašinka, Šenkýřka, Pivovar Jarošov…). Dokonce se nám podařilo na kapele vyloudit čtyři přídavky (končilo se „Jasnou zprávou“ od Olympiků)… Na letošní „skleníkovou“ jízdu s klienty Betany a jejich přáteli budeme ještě hodně dlouho vzpomínat… A samozřejmě v dobrém..

Návštěva hrobu Vlastimila MORAVCE patří už po léta k akcím, které můžeme v rámci oddílu označit směle za tradiční. Letos nám výlet do jihomoravské metropole vyšel na druhou Adventní neděli a náš už tak silný tým posílilo navíc hned pět členů naší dočasné cyklokrosové roty, včetně dvou medailových hvězdiček z Jabkenic. Neváhali s námi vyrazit, byť měli v nohách i rukách těžkou cyklokrosovou race z předešlého dne. I když byla první prosincová neděle ve znamení počasí spíše dušičkového, naše tváře zářily po celý den úsměvy a „Nuda v Brně“ se vůbec nekonala…

Osvědčený výletní scénář  z minulých let nemáme důvod měnit ani letos. Boskovicko-Skalický UNION PACIFIC společnosti Great Western s později až třinácti MORAVCI na „palubě“ s námi začal zrychlovat přesně v 10.01 hodin, abychom s krátkým mezipřistáním v důležitém regionálním železničním uzlu vyrazili skoro Pendolinem jižním směrem do cílového města –  do naší krajské metropole. Ve vesnici „Down Lhota“ si nás ve vagónu nachází jedna ze zmíněných hvězdiček z Jabkenic – Jana Tesařová a v již stabilní sestavě zakončujeme první vlakový přesun hodinu před polednem na brněnském hlavním nádraží. „Šalinama“ pak vykličkováváme z centra a plánovaně takřka na minutu přesně (11.32) stojíme u budovy krematoria. Trošku s napětím, neboť nevíme přesně, kdo se k nám ještě připojí. Sestry Koudelkovic jsou hlášeny a již na nás čekají. Prvním milým překvapením ale je pro nás přítomnost Pavlínky, dcery Vlastimila MORAVCE z jeho prvního manželského vztahu, se kterou jsme se zas tak moc často dosud nevídali (poprvé letos na jaře při zahájení cyklistické sezóny v Brně – Kouhoutovicích). Přišla i s manželem a oba bezvadně  doplnili rodinu Bartolšic-MORAVCOVU, která se k nám v sestavě „Malá“ Eva, Vítek a Zituška u hrobu naší Ikony připojuje záhy. A nechybí ani dva „Kohóti Mirin a Blagyn“, přičemž Jarda Blagyn Blaha nás informuje o skutečnosti, že v „Kohótkách“ na nás u Vlastíkové pamětní desky počká ještě Rudla Labus zvaný „Piccollo El Bandito“. U Vlastíkova hrobu obdivujeme, jak nám povyrostla malá Zituška. Nevejde se už skoro vůbec do kočárku a dva zoubky, které dokreslují její kouzelný úsměv naznačují, že Pohár Drahanské vrchoviny 2016 se může těšit v kategorii odrážedel na novou bikerku. Na náhrobku zapalujeme svíčky, dozdobujeme ho čerstvými medailemi a po nafocení společného obrázku vyrážíme směr Kohoutovice. Už ovšem v redukované sestavě: odděluje se od nás plánovitě Terka Koudelková, Eva, Vítek a Zituška a taky manžel Pavlínky.

Jak Jarda Blaha slíbil, tak se i stalo: u pamětní desky na místě MORAVCOVY tragédie na nás čeká česká cyklistická legenda,  „MegaStar“ sedmdesátých let minulého století – Rudolf Labus. Setkání ale předchází Petrův mírný cestovní „kufr“. Dvě po sobě jdoucí trolejbusové zastávky v Kohoutovicích mají takřka shodný název: „Libušino údolí“ a „Libušina třída“. Petr omylem velí k výstupu na té první, takže k pamětní desce musíme asi 0,5 km ujít po svých… Aniž bychom to chtěli, máme v rámci výletu do Brna dík Petrově omylu za sebou i první (malý) zimní kondiční pochod…

Na místě neštěstí (v dubnu tomu už bylo 29 let) opět zapalujeme svíčky, přidáváme medaili, řešíme společné foto… Následně si už, s docela hlasitými odezvami v našich žaludcích, užíváme příjemného prostředí kohoutovické hospůdky, která je řešena  v anglikánském stylu, a jíž vévodí v jejím interiéru zmenšenina slavného Big Benu. Jako loni, ani letos se nám z příjemného hostince moc nechtělo, zvláště když naši kamarádi z Kohoutovic opět poutavě vyprávěli příhody, které v rámci svých cyklistických aktivit s (nejen) Vlastíkem MORAVCEM prožili… Dojati jsem z darů, které nám Jarda předává… Kromě knížek s cyklistickou tématikou s kapitolami, tákajících se Vlastimila MORAVCE je to obrázek s Vlasovými fotkami a s jeho originálním starovním číslem z jednoho z ročníků Závodu míru (23)… Dojatý Petr slibuje revanš a při tétopříležitosti zveme naše kamarády na blížící se výroční ro(c)kování…

Zpět do centra se vydáváme se samou tmou, MHD nás přepravila na ulici Českou a odtud „štatlujeme“ na „rolu“ Adventním Brnem už „po svých“. Na náměstí Svobody obdivujeme velký Betlém a „slzavý“ vánoční strom, jakož i chutnou medovinu pro zahřátí. Pokračujeme „vanglem“ na „Zelňák“, i zde obdivujeme vánoční strom, zdá se nám ještě hezčí, než ten na „Svoboďáku“… Po přesně osmi hodinách trvání svátečního výletu (18.01) nabíráme z brněnského vlakového nádraží vláčkem, s pocitem fajn stráveného dne, severní kurz – směr Drahanská vrchovina… Zde je už k omrknutí fotogalerie…

Dobrovolná pomoc MORAVCŮ probíhala na Brněnském výstavišti i na závěr třídenního veletrhu Sport Life,  kdy tentokrát dokonce šestka statečných zvládla stejně jako v předešlém dni, velmi odpovědně a vysoce profesionálně  pořadateli svěřené úkoly, které souvisely s hlavním veletržním během na 10 km.

Stejně jako v sobotu i v neděli jsme byli rozděleni na dvě skupiny: Pavel s holkami Barunkou, Verunkou a Hankou byli k dispozici paní Ireně Markové v prostoru startu a cíle (pavilon „F“), Petr s Davidem zajišťovali hladký chod šatny, jenž byla dočasně, pro účely závodu, zřízena v malém pavilonu „M“, a která byla tentokrát dohromady pro ženy i muže. Po tradičním dodržení poranního pitného režimu jsme se bez okolků vrhli na plnění svěřených úkolů. Oproti sobotě lechtalo na listopad neobyčejně vydatné sluníčko svými paprsky přítomné na Výstavišti již od rána a možná i díky tomu se běžci „courali“ do šatny hned po jejím otevření, plynule po celou předzávodní dobu. Takže jsme s Dejvem a našimi dvěma dočasnými mladými pomocníky z ochranky neměli žádný stres z návalů.

Po odstartování závodu jsme na pokyn šéfa organizačního výboru p. Petra Bartoška jistili trať v okolí našeho pavilonu a ve druhém kole se ukázalo, jak prozíravý to byl od ředitele závodu příkaz. V samotném závěru běhu byl Petr upozorněn jedním z běžců na bezvládné tělo běžkyně v trávníku u tratě! Naštěstí „náčelník“ má se zkolabovanými či dotlučenými  „sportsmeny“ již letité zkušenosti z našich dřívějších dobrovolnických misí, takže celkem rychle dostal rutinním záchranářským postupem patnáctiletou běžkyni jakž – takž do „normálu“. Z následné komunikace s ní se pak dozvěděl důležitou věc, že borka trpí astmatickou chorobou a zřejmě na desetikilometrové trati a za nezvykle teplého počasí svoje síly dost přecenila… O ostatní se už postaral lékař, kterého Petr paralelně s kříšením závodnice ve chvilce obstaral… Konec dobrý, všechno dobré… Početné hloučky diváků pak mohli zatleskat spanilému běhu fenomenálního Dana Orálka, který svoje loňské prvenství obhájil zcela suverénně! Fotky i z neděle jsou k vidění už zde, ve druhé polovině fotogalerie, samozřejmě opět se stručným komentářem. Zde jsou pak výsledky hlavního Veletržního běhu.