DSC_0026b

Nová tradice..!

Už ani nevím, kdy  jsem byl „velkou“ Evou (MORAVCOVOU)  poprvé zaveden k hrobu jejího tragicky zesnulého manžela, skvělého československého silničáře ze 70. let minulého století, Vlastimila MORAVCE… Níže uvádím nejstarší nalezenou archivní fotku z brněnského ústředního hřbitova z listopadu 2006 a Vy na ní můžete hádat, kdo jsou Ti čtyři, kteří tehdy přišli vzdát hold velkému sportovci a člověku… Díky této fotce je tedy jasné, že „velká“ Eva mě místo posledního Vlastíkova odpočinutí, ukázala určo před r. 2006… Jak ten čas letí…

DSC_0026a

Zitiška a Laduška. Bartošicovy, vnučky Vlastimila MORAVCE.

Ve druhé polovině prvního desetiletí 21. století, jsme návštěvu hrobu Vlastimila MORAVCE vykonávali vždy v rámci veletrhu Sportlife, který byl tehdy na brněnském výstavišti každoročně na podzim organizován, a je i v současnosti ve sportovním podvědomí, protože k obnovení těto tradiční akce probíhá nejedna aktivita… S tehdejším zánikem sportovní výstavy jsme začali jezdit (MORAVCI) za Vlastíkem v pozdějším období Adventu a ne jinak tomu bylo i letos.

DSC_0006

Hrob rodiny MORAVCOVÝCH…

Nevelká skupinka „tří mušketýrů“, zastupující řady MORAVEC Teamu, se „scukla“ ve vlaku na Brno ve Skalici nad Svitavou a v stanoveném předpoledním čase „Č“, jsem se poblíž krematoria setkali jednak se čtyřmi zástupci „Kohoutů“ a taky se stejně silnou skupinou rodiny MORAVCOVÝCH, kterou tvořily „velká“ a „malá“ Eva a obě Vlastíkovy vnučky – Laduška se Zituškou. K hrobu za námi přišla ještě i Pavlínka Pantůčková, takže tentokát MORAVCI z Brna byli jednoznačně v silné početní přesile nad MORAVCI z Drahanské vrchoviny…

DSC_0019

Rudu Labuse jsme k setkání s Vlastíkem zlákali na cyklokrosu v Uničově.

Myslím, že to ale nikomu moc nevadilo… Při zapalování svíček na Vlastíkově hrobu mě překvapila otázkou vnímavá Zituška, která se nečekaně zeptala nějak takto: „… a strejdo, byl fakt dědeček Vlastík pořád tak veselý a  usměvavý?“ S reakcí na dotaz, který mě moc potěšil (tato Zituština upřímná otázka totiž neznamená nic jiného, než že holky naši aktivitu s názvem MORAVEC Team, která už bezmála 20 roků existuje ve jménu jejich dědečka, vnímají kladně, pozitivně…), jsem neměl problém a odpověděl jsem jí pohotově asi takto: „Víš, Zituško, máme desítky fotek Tvého dědy a na žádné z nich se namračí… Na každé se usmívá… Tvůj děda byl fakt veselý a smál se skoro furt…“.Společné setkání u hrobu iony nemohl Karel Všetula nezdokumentovat a vy se na fotky můžete podívat ve fotogalerii… Stalo se už léty tradicí, že nezapomínáme vyrazit ze hřbitova ani na místo Vlastíkových posledních vteřin, na osudné místo v Kohoutovicích a sem nás už doprovodili opět pouze jeho nejbližší kamarádi a tehdejší spoluobčané, pod vedením Jardy Blahy. Dřív ale, než jsme přímo na místě tragédie zapálili svíčky, zavedli nás naši hostitele do útulné hospůdky „Na hřišti“ v Žebětíně, kde jsme utišili naše už dost  se ozývající žaludky….

DSC_0045

Foto od neznámého příznivce Vlastíka MORAVCE!

Přímo na místo neštěstí jsme dorazili v doporvodu našich pozorných kohoutovických hostitelů již za soumraku a i zde jsme zažili dvě milá překvapení… Když došlo na organizování společného fota u pomníčku, poprosili jsme náhodně kolemjdoucího, aby nás všechny „cvaknul“. Když tento mladý muž pochopil „vo co gou“, byla jeho reakce pro nás nečekaně pozitivní: nejen že udělal rychle a přesně, co jsme po něm chtěli, ale  následně nás poprosil, zda si nás může taky vyfotit na svůj mobil… Z jeho pozitivní reakce na nás a jeho nadprůměrné ochoty jsme zcela jasně pochopili, se se jednalo o někoho z Kohoutovic, o taky příznivce a obdivovatele Vlastíka MORAVCE…

DSC_0053

Nová tradice je zde: zkropení pomníčku Vlastíka kvalitním destilátem..!

To druhé avizované překvapení jsme zažili už bez našich kohoutovických přátel. Čekalo na nás při vystoupení z trolejbusu, který nás (já, Karel a Leo) převezl na „Mendlák“, odkud jsme pak pokračovali do svátečního centra Brna. Při vystupování z „trajfu“ nás opět nečekaně oslovila usměvavá starší paní, která nechtěně vyslechla rozhovor nás tří MORAVCŮ o denních prožitcích ve jménu Vlastimila MORAVCE. Paní Havlová – jak jsme záhy od ní vyzvěděli – byla taky z Kohoutovic, Vlastíka za jeho života dobře znala a byla dojatá z toho, co že v jeho jménu děláme….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

MORAVCI u hrobu Vlasíka, podzim 2006. Hádejte, kdo je na fotce kdo…. Neuhádnete…?

Správně se ještě ptáte, co ta nová tradice, která je avizovaná v názvu této aktuality? Objasním v tomto finálním odstavci… Na místě Vlastíkova skonu jsme letos zaseli nové semínko… Vlasta MORAVEC byl jedním z nás, byl to normální člověk, i proto možná jsme asi s jeho nejližšími navázali záhy tak silné pouto… Tak jako my, ani Vlastík se ve zdravé míře nevyhýbal alkoholu a není tajemstvím, že nejradši měl slivovičku… Při návštěvě Brna jsme samozřejmě kvalitní dsetilát  s sebou (díky Karlu Všetulovi) měli a Vlastíkovi jsme tentokrát poprvé (a do udoucna na věčné časy a nikdy jinak) neopoměli dát koštovat!

Napsat komentář