…zimní přípravy proběhla v rámci tréninku MORAVEC Junior Teamu s největší pravděpodobností minulou středu. Úplně naposledy se snad ještě sejdeme v benešovské tělocvičně někdy ve třetí březnové dekádě, kdy bychom rádi ještě provedli dětem fyziologická měření MUDr. Petra Zemánka. Vzpomínáte: sympatický  pan doktor nás proměřoval na začátku přípravného období loni v listopadu a podaří -li se test zopakovat letos v závěru  března, budou mít trenéři objektivní  obraz, jak se zimní trénink na našich mladých rajdrech vlastně projevil… Ale pojďme zpět ke středečnímu podvečeru v benešovské tělocvičně…

Syndrom „stlačené pružiny“ na našich elévech nejen, že přetrvává, ale mám pocit, jako by se  s blížícím prvním ostrým šlápnutím do pedálů, ještě stupňoval… Vitality, pohyblivosti, akčnosti a veskrze zdravé „divokosti“ bylo ze strany mladých cvičenců i ve středu hodně nad průměr, až jsem měl strach, aby díky tomuto nezkrotnému pohybovému temperamentu nedošlo v samotném finále zimní přípravy k nějakému nešťastnému zranění…

Už rozběhání a rozcvička byly ve znamení odpovědného a dynamického přístupu všech o čemž nejlépe svědčí fotky… I vybišku a „rybáře s rybičkami“ ozdobila mimořádná pohybová aktivita trénujících… A štafety? Ty opět nemohly chybět, přičemž kapitáni Víťa Lipenský, Jirka Zavřel a Matyáš Koudelka navolili svoje šestičlenné týmy tak zkušeně, že jsme měli možnost zaznamenat dva zcela mrtvé závody, bez vítěze… A to je – když vezmeme v úvahu, že jednotliví cvičenci „lítali“ stanovenou distanc tam i zpět – už co říct a ukazuje na vzácnou vyrovnanost trénujících. Nechyběl opět ani trénink startovních reakcí, došlo i na dlouho slibované „krabíky“ a vše finálně završila vyřazovací vybiška. Že po uplynutí stanovené doby tréninku chtěli děti „ještě!“ je pro dny příští  velmi , velmi dobrým znamením…

Za jiných okolností by se Petr nechal k „prodloužené ukect“, ale tentokrát to opravdu nešlo… Časově byl vázán ještě dalšími povinnostmi a tak nešlo jinak než cvičení „zabalit“ ve stanovený čas… Při nástupu čekalo na Petra ještě jedno překvápko: dostal Ježka! Nikoli ale to bodlinkovaté zvířátko… Tyto zvířecí exempláře v této roční době pravděpodobně ještě završují období zimního spánku… Míša předala Petrovi knížku o skvělém českém handicapovaném cyklistovi Jirkovi Ježkovi! I s věnováním všech ve středu přítomných! Milé, moc milé… A v úplném finiši ještě halou otřásl, jak jinak,  bojový pokřik MORAVCE… Příště si už „zařvem“ na některém z prvních závodů a samozřejmě už pod širým nebem…