Ne, nejedná se o rychlost, jakou jsme zpravidla uháněli rovinatými terény v okolí Strážnice v rámci letošního prázdninového cykloputování… Je to plus / mínus kilometrová distanc, kterou urazila šestnáctka statečných účastníků ve třech cykloetapách, které měl letos náš prázdninový kemp ve svém itereráři. Nechyběla ani turistika s návštěvami různých zajímavých míst, na které ani Strážnicko, a už vůbec ne Slovácko nejsou vůbec chudobné. A že jsme si v kraji vína užili tradiční srandy kopec, nemusím si vůbec zdůrazňovat… Škoda jen, že to tak rychle uběhlo…
Pondělí 29. července
„Předmostí“ ve sportovním reálu TJ Jiskra Strážnice je zbudováno v pondělním odpoledni Karlem a Petrem, aby tohoto mohli využít následně další oddíloví plánovaní „výsadkáři“ (Bartošovic, Janovských a Tlamkovic rajdři, takže u prvního táboráku se nás schází celkem 14, „kolínsko-kutnohorské družstvo“ včetně, Pouze na chybějící část „kolínsko-kutnohorské družstvo“ – Petra KH s jeho manželkou Radkou budeme muset počkat do středy. Než jsme zasedli k ohýnku a ohřáli si n něm večeři, s potěšením vítáme skutečnost, že součástí sportovního areálu je skate-park a malý pumptrack, obojí na horských kolech převážně sjízdné, čehož od samého počátku pobytu (nejen) děti hojně využívají… Pravého kytaristy jsme už sice několik roků na kempech prosti, hudba z naší oddílové aparatury tentokrát u táborového ohně ale nechybí a příjemně dotváří atmosféru prvního společného večera. Kujeme hlavně pikle na první úterní výpad do okolí, na který se už všichni těšíme…
Úterý 30. července
Vůdčími „stopařkmi“ první etapy jsou Lenka s Janou, které již z dřívějška terén dobře znají, a které nás s jistotou vedou do 15 km vzdáleného Uherského Ostrohu, kde se ocitáme dříve, než jsme se stihli zapotit… Terén je skutečně rovinatý, bezproblémový… V tomto malebném městečku řešíme oběd, ale než se stíháme posilnit, přichází déšť, který nám nedovoluje pokračovat v plánované cestě do sousední Ostrožské Nové Vsi. Po zklidnění počasí se vracíme zpět na základnu (dnes oficiálně najeto 30km) , kam z námi z Boskovic míří Marušky Zouhrovic – milí to hosté ke druhému večernímu táboráčku. I druhý večer, který trenéři dětem zpestřili několika netradičními tréninkovými prvky (nechyběla ani stezka odvahy) uběhnul velice, velice rychle…
Středa 31. července
V 10.00 vyrážíme (náš úderný šik, posiluje Jirka Štěpaník – jak se to rýmuje – který si s námi přijel dát středeční cyklotůru) v našich včerejších stopách s tím rozdílem, že zdoláváme metu, ke které nám včerejší déšť zkřížil cestu – Ostrožskou Novou Ves. V restauraci „Slovácká chalupa“ obědváme a obdivujeme zázemí areálu, jehož součástí je pumptrack, dětské hřiště, minigolf, koupání… Znovu, už pokolikáté si připomínáme, že se nacházíme ve skutečně bohatém kraji… Odpoledne, po obědě nejprve řešíme první dva technické problémy: Milanův přetržený řetěz a Petrův defekt předního kola a následně se dělíme na dvě skupiny: skupina „A“, kterou tvoří Lenka, Jana, Sabča a Adélka, vyráží zpět na základnu, hlavně z důvodu proviantního zabezpečení večeře (jsou slíbené palačinky). Ve skupině „B“ jsou oporou všechny čtyři děti + ostatní muži a pod vedením Ivana a Libora vyrážíme do Strážnice cílenou oklikou, jejíž dominantou je poutní místo Svatý Antoníček nad obcí Blatnice pod Sv. Antoníčkem. Podotýkám, že se jednalo o perfekt „horskou“ prémii (348 m.n.m), která nám připomněla důležitost ježdění bikerů v kopcovitém terénu neb bikové závody se zpravidla rozhodují v kopcích…
Cílový dojezd „zpestřuje“ skupině „B“ (do tréninkových deníčků si borci zapisují najetých 50 km) opět defekt předního Petrova kola. Duši půjčuje Milan, se servisním zákrokem vydatně pomáhá Jirka… Ten se večer od našeho výsadku odděluje a vrací se domů, Petrovi pro jistotu půjčuje ještě jednu rezervní duši… Nikdo netuší, že nejen tato se bude smolaři kempu – Petrovi ještě hodně hodit… Večerní posezení je již za netrpělivě přítomnosti zbylé části „Kolínsko – Kutnohorského křídla“, manželů Petra a Radky, kteří na základnu mezi tím dorazili a opět není jinak, nežli veselo…
Čtvrtek 1.8. 2019
V původním scénáři je navrhovanou náplní jednoho z kempových dnů i výpad do Hodonína s návštěvou místní Zoologické zahrady. Čtvrtek je pro tento přesun určen, a i když se profilem trati pohybujeme – opět pod vedením Libora a Ivana – rovinami údolí řeky Moravy, povrch, po kterém se přesunujeme je pestrý a tím pro kvalitní trénink bikerů vhodný: od pískových podloží, přes kličkovanou mezi loužemi a blátem (ve středu zde vydatně sprchlo) až po měkké travnaté náspy a valy… Blížíce se k cílovému městu, stezky se stávají čím dál kvalitnějšími a v samotném Hodoníně je to pro cyklisty z tohoto pohledu opravdu skutečný luxus… Na periferii města náhle opět brzdí „náčelník“ a hlásí další, v pořadí třetí ztrátu tlaku v přední pneu… Do třetice všeho zlého… Na vypůjčeném Karlově kole nabírá směr střed města a v místní cykloprodejně řeší neutěšený stav radikálně – i nákupem nového předního pláště. S hlavní skupinou se spojuje místní rybárně na okraji Hodonína, kde mezi tím MORAVEC Team – před návštěvou ZOO – poobědval a za asistence Petra KH a Milana defekt řeší. A všichni věříme, že již definitivně a naposledy.
Zoologický koutek se všem líbil. Hodonín se může pyšnit bílými lvy a tygry a my měli to štěstí, že jsme do areálu vstoupili v době jejich krmení a mohli je tak spatřit přes sklo z bezprostřední blízkosti. Ale i další výběhy a expozice byli super. Vše je zde vhodně uspořádáno na relativně malém prostoru, takže se kam se „vrtnete“ všude je na co koukat. Interesantní byli paviáni, resp. samice paviánů, zažívající v době naší návštěvy období říje, moc se nám líbil i krokodýlek „Dandýnek“ i majestátní velbloudi drabři. Návštěvy zooparku jsme rozhodně nelitovali, stejně tak, jako návštěvy stylových vinných sklípků na zpáteční cestě v obci Sudoměřice, při které dospělá část teamu neopoměla decentně degustovat… Normu dvou defektů z předešlého dne si v závěru etapy opět splnil Petr, který dostihnul se samou tmou v Karlově doprovodu hlavní oddílovou skupinu na večeři ve strážnické resturaci „Pod věží“… Další bezva den (oficiálně najeto 40km), o kterém se ještě dlouze diskutovalo minimálně do času oficiálně stanovené večerky.
Pátek 2.8. 2019
Páteční program byl již bez vyjížďky na kole, ale ani poslední kempovací den jsme nezaháleli. Už v 10.00 nás přivítal průvodce na místním zámku a kromě prohlídky jeho komnat byla k vidění stálá expozice strážnických malířů a muzeum lidových krojů. Z naší základny to bylo do zámku pár stovek metrů a při návratu jsme obdivovali v zámeckém parku také krásnou alej vzrostlých platanů… „Letový plán“ pokračoval asi pro každého nemilou procedurou – balení… A nakládání batožin a kol do invazních vozidel k finálním řesunům: nejdříve na společný oběd do osvědčené strážnické restaurace „Pod věží“ a pak směr obec Vrbice, u které je nově postavena rozhledna „Stezka nad vinohrady“. Je zvláštní tím, že se na ni dá vyjet třeba na kole! Na toto krásné místo (viditelnost byla výborná) dal tip znalec vinařských regionů, Libor, stejně jako na krátkou návštěvu obce Vrbice. V ní jsme vysekli poklonu monumentálnímu památníku obětem 2. světové války no a závěrečná návštěva sklípku místního vinaře, p. Bařiny, s decentní degustací vína, také nechyběla…
Loučení nebylo jednoduché, ale víte jak se to říká: na každém konci něčeho je pěkné to, že začíná něco nového. A právě při posezení před vinným sklípkem slovo dalo slovo, že by základnou našeho příštího kempu mohla být legendární a pro MORAVEC Team docela kultovní – Kutná Hora! Už teď se za rok, v obvyklém čase, těšíme! Z každého kempového dne máme díky Petrovi a Karlovi fotky, které potvrzují výše ve stručnosti popsané…
