Aktuální počasí, tedy alespoň to, které dodalo venkovní kolorit úternímu cvičení v tělocvičně, připomíná vše, jen ne skutečnost, že za týden oslavíme první jarní den… Chlad a sněhové vločky jsou aktuálně opět dominantní a zdaleka nejen na Drahanské vrchovině. Toto nás sice brzdí ve snaze už, už nasednout do sedel našich bicyklů, na druhou stranu ale je všechno zlé vždy k něčemu dobré: vydrží-li sníh do neděle, bede se nám docela hodit při stopování YETTI…

Skupina cvičenců z úterního podvečera nebyla (více-méně podle očekávání) zrovna masová, ale  Ti, co přišli, odmakali trénink příkladně. V rámci rozcvičky pokračoval Petr v trendu Ivči Prudkové a kladl akcent na další sílení našeho břišního svalstva. Strečinkové vsuvky nechyběly a tak jsme do prestižního klání štafet nastupovali optimálně zahřátí. Dvě družstva svedla sedm vyhecovaných, vyrovnaných a atmosférou docela bouřlivých soubojů, když nakonec o pověstná prsa zvítězilo na „zápasy“ poměru 4:3 družstvo č.1, vedené zkušenou kapitánkou Maruškou. Po lítém souboji naordinoval Petr cvičencům netradičně i lekci z fair-play, kdy poražení, po náležité Petrově instruktáži nakonec vzorově popřáli vítězům. Neboť jedním ze základních zákonů sportu je, že jen ten (nebo ta) se stane  skutečným šampionem (šampionkou), který (která) si dokáže za všech okolností zachovat úctu k poraženém soupeři… Při závěrečném nástupu jsme se dohodli na zrušení pátečního cvičení s tím, že se místo toho setkáme v neděli v rámci stopování YETTI. Na „rajčeti“ Mrkněte na fotogalerii z naší úterní poctivé makačky…

Poprvé v historii MORAVCE zažívají naši elitní rajdři finální předsezónní soustředění v sedle silničních kol relativně v teplém přímořském prostředí. Čest hostit náši enklávu má poloostrov Gargano, který je celkem po právu nazáván „ostruhou“ italské „boty“, kterou Apenninský popoostrov jako celek, po staletí připomíná… MORAVCI se připojili k iniciativě šéfa cyklistické skupiny Kolárna Olomouc p. Březiny, když výhodnou misi do jižních krajin finálně pro náš oddíl s p. Březinou dojednal především jeden z našich dvou trenérů, Milan Tlamka.

Takže kde že to vlastně MORAVCI manévrují?

Gargano je poloostrov v Jaderském moři, který je součástí italského kraje Apulie. Pro svoji polohu bývá označován jako „ostruha pověstné italské boty“. Poloostrov Gargano má rozlohu 2005 km² a žije na něm okolo dvou set tisíc obyvatel. Největším městem poloostrova je Manfredonia na jižním pobřeží. Poloostrov je tvořen vápencem, který je zformován na pobřeží do četných jeskyní, skalních oken a dalších pitoreskních útvarů. V okolí měst Vieste a Rodi Garganico jsou písečné pláže využívané pro masovou turistiku. Vnitrozemí je hornaté, nejvyšším bodem je Monte Calvo (1065 metrů nad mořem), rostou zde původní listnaté lesy zvané Foresta Umbra. Na poloostrově se nacházejí dvě velká slaná jezera, Lago di Lesina a Lago di Varano. Většinu rozlohy Organa tvoří národní park (Gargano).

Kdo že to z MORAVCŮ je  členem výsadku?

Četa našich elitních snajprů čítá rovnou desítku bikerů a bikerek „ve zbrani“. Jmenovitě to jsou: Jana „Džejn“ Tesařová, Monika „Tygřice“ Konečná, Anička Zemánková, Matěj Mazánek, Lukáš Gregor, Tomáš Tlamka „Contador“, Honza Šindelář, Jakub Tesař, Dominik Prudek a to vše pod taktovkou a vrchním velením našeho „Head“ kouče – Víti Prudka.

A jak to tam zatím našim „frčí“?

Historická invaze s volacím znakem RENZO ZORZI začala přesunem z Olomouce na Garganský poloostrov ve středu 9. března 2016. Po dvaceti hodinách klidné jízdy přistál patrový autobus v pořádku na místě určení, přičemž od velitele naší skupiny mi přišla ve čtvrtek 10. března 2016 v 9:34 hodin dopoledne tato stručná, zakódovaná šifra: „Výsadek na místě!“. Samozřejmě jsem odpověděl obratem a udělill naší skupině pokyn č.1: „Roger. Po aklimatizaci udržte pozice a zahajte plnění invazního plánu!“ Že jsem tento rozkaz poslal omylem ne Víťovi Prudkovi, ale přesedkyni našeho Fan Klubu, Marušce Zouharové, je věc druhá a o lecčem svědčí… Svého omylu jsem si všiml až v odpoledních hodinách téhož dne, kdy následně ve 13.59 dorazila moje kódovaná zpráva konečně tam, kam měla hned po ránu…

Další komunikační kanál proběhl opět podle plánu v neděli 13. března 2016, tentokrát v podvečerních hodinách. Po čtyřech dnech ostrých cyklistických manévrů si naši vytvořili tak široké předmostí, že invazní spojenecké jednotky ve čtyřiačtyřicátém v Normandii by mohly závidět… Po úvodních, zbytečně dlouhých jízdách celé cykloskupiny z Česka jižním směrem určil velitel Prudek pro další operace zásadní rozhodnutí: skupina MORAVEC se osamostatnila a přešla z kvantity invazních výpadů na kvalitu. Tu zaručují výjezdy do kopcovitého terénu, rozkládajícího se západně od naší dočasné základny. Takže nastoupat úctyhodných 2000 výškových metrů je v podstatě denní normou našich, přičemž operační distanc se pohybuje v průměru okolo 80-90km.

Další důležité data dosavadního průběhu mise: Zdravotní stav rajdrů: OK. Drobnou, krátkodoubou indispozici hlásila akorát Jana „Džejn“ Teasřová. Počasí: Proměnlivé. Naši zažili už i docela slušný klimatický „kotrmelec“, když slunný den při teplotě 17°C se během  hodiny změnil na podmračený s deštěm a poklesem teploty na 7°C… Ztráty: Techika OK, zrádný odliv akorát způsobil ztrátu drobných osobních věci Matěje Mazánka.  Příští komunikační okno: středa 16.března 2016. Takže ve středu večer nezapomeňte zase mrknout na naše www. No a na první sadu fotodokumentace mrkněte už teď…