Další páteční pravidelné cvičení bylo charakteristické nadprůměrnou účastí cvičenců MORAVEC Teamu! Zimní příprava se dostává do své závěrečné fáze, když jedním z nosných pilířů tohoto období bude beze sporu horské zimní soustředění, které bez mála pětadvacítku MORAVCŮ čeká v nastávajícím týdnu. Trénink, který bezprostředně odjezdu našich na hory předcházel, měl vskutku vysokou úroveň o kterou se už tradičně zasloužila hlavně Ivča Prudková a její úsilí vzorně opětovala svým snaživým přístupem k cvičení i více jak třicítka borců a borek MORAVEC Teamu.

Ivana dokázala v pátek opět velmi citlivě „přidat plyn“ a oproti minule zvednout trénujícím MORAVCŮM „level“ přesně tak, jak je vzhledem k roční době třeba! Cvičenci se jí za to odvděčili vskutku příkladným přístupem a zdá se, že to, o co se trenéři snaží především – tj, naučit svoje svěřence k profesionálnímu přístupu v rámci fungování v MORAVEC Teamu, se začíná postupně dařit! Supr zpestřením byla soutěž „Pijaněr vyděržaj“, která ve třech kategoriích měla vítěze v Honzovi Šindelářovi st. (kategorie „dospělí“), Amálce Gottwaldové (kategorie dívky – děti) a Matouškovi Lipenském (kategorie chlapci – děti). Když jsme docela dost zrosení Ivaně za její páteční výbornou produkci zatleskali, po doplnění tekutin jsme se „rozhodili“ do čtyř štafetových „mančaftů“, kterým byli kapitáni Lukáš „Luque“ Gregor, Karel Vinický, Tomáš Tlamka „Conatdor“ a Patrik Kolář. Ti si pak zkonfigurovali svoje minitýmy na základě vlastní volby a ruku měli při této činnosti vskutku dostí šťastnou! Takřka desítka následných variabilních startů byla ve znamení vzácně vyrovnaných soubojů! Ve finále jsme zrelaxovali a zregenerovali vydatnou třímíčovou vybiškou (přes celou halu), aby vše krátce před dvacátou hodinou završil trojí souboj rybářů s rybičkami… Mrkněte na fotogalerii z účastnicky rekordního pátečního tréninku!

Po třetí v novém roce se sešeli v benešovské tělocvičně především členové MORAVEC Junior Teamu, aby opět zodpovědně pocvičili svoje bikerská tílka v rámci pokračování plánované zimní přípravy. Početná skupina cvičenců ani tentokrát nezklamala: všichni beze zbytku přistoupili k tréninku velmi zodpovědně a veskrze profesionálně, takže Petr nemusel tentokrát udělit ani jednou trestné cviky, kterými v předchozích cvičeních bylo třeba nejednou rtuťovité  „mladé pušky“ MORAVCE počastovat…

Možná ke vzornému přístupu k tréninku napomohla i osobní přítomnost nejlepší sportovkyně Benešova za r. 2016 a jedné ze současných hvězdiček MORAVEC „A“ Teamu a českého mládežnického biku – Anny Zemánkové, možná že i skutečnost čerstvého zařazení hned osmi elévů – „Milanových dětí“ – do elitní úderné oddílové skupiny pro závody první bikové ligy pro r.2017 (přítomna na cvičení jich byla ve středu rovná polovina). Ať tak – či tak: už rozběhání, rozcvičku i strečink (v tom Petrovi bravurně a erudovaně zároveň odlehčila právě výše jmenovaná Anička Zemánková), odmakali přítomí příkladně, stejně jako následnou vybišku a trojí „rybáře a rybičky“… Po nutném tréninku startovních reakcí přišy letos po druhé na řadu „meďouřy“ neboli medicimbaly, aby ve finále vše gradovalo závodem štafet, který Petr tentokrát inovoval. Mezi dvěma žíněnkami byla vždy lavička – a pozor – tentokrát zcela netradičně – na příč! Kladlo to vyšší nároky na soustředěnost a koordinaci pohybů při plnění cvičebních prvků v rámci třídružstvového štafetového závodu a umožnilo to i vyšší variabilnost jednotlivých startů, kterých Petr nadávkoval ve středu pohybu lačným MORAVCŮM asi deset!

Vše bylo zakončeno letošní další premiérou – tréninkem akrobatických prvků. Kotoul plavmo (nebo letmo – jak chcete) je skvělou imitací pádu z kola, který každého pořádného bikera několikrát za sezónu – ať chce nebo nechce – potká… Děti v tělocvičně to měli jednodušší než cyklista v reálném terénu, když „smotávali“  svoje tělo na měkkou žíněnku. Princip je ale stejný: naučit se při případném pádu smotat svoje tělo do klubíčka zajistí s dobře protaženými svaly poctivým strečinkem, že biker z pádu vyvázne pouze s boulemi a odřeninami a nikoli s nepříjemnými zlomeninami. Věřte, že vím o čem mluvím, pádů na tratích mám za sebou docela dost. A vždy jsem díky umění spadnout a díky strečinkem pružnému svalstvu vyváznul (i ve svém věku Staré Stanové Kůže) pouze s výše citovanými boulemi či řešitelnými odřeninami.. Nebo si mě snad někdo pamatujete po všech těch mých bohatých kotrmelcích s něčím v sádře? Mrkněte na fotogalerii ze středečního hutného cvička…