Archiv pro rubriku: MORAVCI MIMO TRAŤ

Není to jen o závodech a tréninku…

Drakec v optimu!

Sobotní dušičkové počasí (deštivo, mlhavo, chladno) nezavdávalo příliš optimismu na zdar letošní Drakiády, které je MORAVEC Team, už nevím kolik let, pravidelným pořadatelem. Že by po loňské vichřici bylo počasí opět proti pořádání této dětmi oblíbené akce? Ještě v neděli po ránu to tak vypadalo… Pak ale – jako už v minulosti několikrát – významně zaintervenoval v cyklistickém Nebi náš patron – Vlastimil MORAVEC!

IMG_7270

Matyáš Koudelka předvedl letos na Drakecu zbrusu nového létavce!

Už kolem deváté hodiny dopolední sluníčko cílenou intenzitou svých paprsků proděravělo mlhový příkrov a kolem poledne již  zcela opanovalo oblohu první listopadové neděle. Stále ale chyběl ten hlavní, pro drakiádu potřebný prvek: vítr… Ten se začal zvedat kolem půl druhé hodiny odpolední a foukal následně ve správném optimu, potřebném pro zdar akce! Zkrátka, podmínky jako na objednávku! Však taky letový prostor u Pavlovské kaple se začal velmi rychle zaplňovat draky a dráčky, kteří si v nastálých povětrnostních podmínkách v pravdě lebedili… Jako úplně první startovali svého dráčka sourozenci Jonášek a Barča Janovští, polní „letiště“ se ale záhy zaplnilo docel hojně, takže málem bylo nutno jmenovat vedoucího letového provozu…

IMG_7415

Neoficiální stříbrnou medaili vybojoval v neděli tento krasavec!

Draky a dráčky přijela okouknout i předsedkyně našeho FAN klubu, Maruška Zouharová, která, stejně jako ostatní přítomní odborníci v oboru „drakologie“, musela obdivovat výkony veterána několika Drakeců z předchozích let, malého Šafářovic dráčka z Boskovic, o jehož řízení se dělili Milan, Adélka a Verunka. Tento dráček postupně vystoupal tak vysoko, že jsme ho skoro až neviděli a tím pádem se hodně přiblížil letovým hladinám leteckého koridoru, který se nad Benešovem nachází, a kterým se po dobu Drkecu prohnalo pěkných pár dopravních letadel. K žádné kolizi naštěstí nedošlo a tak po více jak půldruhé hodině létání vyhlásila odborná letecká komise Králem Drakceu, resp. Královnou Drakecu, resp. Princeznou Drakecu – Verunku Šfářovic, protože její dráček lítal opravdu NEJ!

IMG_7344

Vítěz Drakecu, „Šesterák“ Verunky Šafářové při pozvolném přistávacím manévru.

Díky Dominiku Vičarovi jsme opět mohli, tak jako v minulosti, navštívit interiér Pavlovské kapličky a při finálním regeneračním pobytu v restauraci Morava došlo i na gratulovačku… Letošní první listopadová neděle byl totiž ve jménu Karla! A když už jsem v úvodu zmínil, kdo byl prvním drakovodem, tak si pojďme připomenout i toho posledního, přesněji řečeno, tu poslední – drakovodkyni, kterou byla Eliška Dokoupilová. Spolu se svým tatínkem ale nemusela ale svého pozdního příchodu nijak litovat. Odměna byla stejně, jako kopec dětí před ní… Mrkněte na bohatou fotogalerii č.1 a taky fotogalerii č.2

IMG_7313

Letka dráčků pod ochranou zkušeného stíhače…

Adios, sezóno 2018..!

Pomyslné poslední zvonění zacinklo cyklistické sezóně 2018 minulou sobotu na kopci Malý Chlum u Bořitova. Počasí přálo a bezmála třicítka MORAVCŮ + jeden pes si zde dali společně tradiční dostaveníčko,  při kterém se jen tak „klábosilo“ a zdaleka ne jen o letošní cyklistické sezóně. Poklid sobotního odpoledne dokreslil jak praskající ohníček, tak i lahoda  tekutých nápojů či chuť nezištnými hodnými kuchařkami dodaných sladkých pochutin, které všem móóóc „šmakovaly“. Ve druhé části společného odpoledne jsme dokonce byli svědky skutečnosti, že děti MORAVEC Teamu jsou nejen  výtečnými cyklisty, ale „uživili“ by se i jako zdatní horolezci, horolezkyně  a i horolezčata..!

04

Chlumecký táborák…

Jen škoda, že regionální cyklistiku zastupoval na Chlumu, čert ví proč,  prakticky výhradně jen náš oddíl..? Jako první vystoupali na 483 metrů nad mořem vysokou kótu Petr s Frantou,  skupina se ale brzy rozrostla do výše uvedeného počtu, když dorazivší byli jak z kategorie turistů, tak z kategorie cyklistů. Potěšila účast kompletního kunštátského „qarteta“ Doskočilů, včetně nejmladší Mariánky, která používá k přesunům zatím „bojové cyklistické vozidlo ne/pěchoty“, vyznačující se výkonnou pohonnou jednotkou typu JD1. Potěšila i účast už vyzdravěné Marušky Bartošovic, jejiž červené tváře, po zdolání obávaného kopce  jasně potvrzují, že forma se „Majce“ vrací do původního „levelu“.

02

Maruška za námi dorazila pod kopec.

No a potěšila i přítomnost dvou domácích „Oboráků“ – Jirky  a Jarky, když to byl právě Jirka, který inicioval dopravu naší Marušky Zouharové alespoň na odpočívadlo pod Malým Chlumem (výjezd vozem Citroen, který Maruška používá, až na horu, k patě rozhledny , se zdál být přece jen poněkud riskantním) kde na počest Marušky zplápolal  také, ten den už druhý ohníček. A právě tady děti MORAVCE potvrdily pověst čiperných veverek a odvážných horolezců zároveň, když se prudkým  svahem bývalého pískového lomu dokázaly vyšplhat do pozoruhodných výšek! Až z to bylo některým rodičům možná úzko! „Mladé pušky“ ale zvládly bravurně i tuto disciplínu! Bravo MORAVEC! Výlet na Malý Chlum byl stylově zakončen v restauračním zařízení Záložna Boskovice, kde došlo k tolik potřebné regeneraci sil, klesajícím po sportovním chlumovém výkonu k nule – u někoho více / u někoho méně..! Zde mrkněte na fotogalerii, na výsledky se tentokrát nehrálo…

03

Druhá společná u druhého táboráku s Maruškou.

Okolo Třeboně…

Ano, pravda, okolo Třeboně, na mnohých místech pasou se tam koně, především je to ale krajina známá díky legendárnímu Jakubu Krčínovi hustou sítí rybníků a především – a to je náplní této aktuality – byla tato lokalita vybrána pro letošek v posledním červencovém týdnu jako cílový prostor léty již tradičního cykloputování MORAVEC Teamu.

02

Na našem cykloputování zažíváme zpravidla nejedno zajímavé setkání…

A byla to volba veskrze šťastná. Rovinatý terén v této krajině byl regeneračním balzámem pro více jak  dvacítku statečných (nejen) MORAVCŮ, kteří se ani letos nebáli jít do riskantní akce… Vždyť  kempu bezprostředně předcházela třídenní dramatická biková klání v rámci Mistrovství ČR v Peci pod Sněžkou, za aktivní a vesměs úspěšné účasti bezmála dvou tuctů borců a borek z MORAVCE. A na zklidnění tepových frekvencí z dramatických bojů na „Krkonošském poli“ nemohlo být ordinováno za dané situace nic lepšího, než co jsme zažili v posledním pracovním červencovém týdnu na cestách – stezkách pro cyklisty v okolí Třeboně.

04

Třeboň je moc krásné městečko, v pravdě jako ze „škatulky“…

Bezva bylo i to, že jsme se mohli plně spolehnout na znalce místního terénu: od pondělí do středy plnil neomylně funkci „stopaře“ Libor Bartoš, aby od čtvrtka do pátku tento post velice profesionálně převzal Peťa Němec. Naše dočasná základna se nacházela v rekreačním středisku Tušť, vesničce, sousedící s možná více známým (především ve vodácké komunitě) Suchdolem nad Lužnicí, kam jsme se v průběhu pondělka  všichni, tentokrát výhradně invazními vozidly – přesunuli. Nicméně od úterý až do pátku jsem denně poctivě zdolávaly tolik potřebné regenerační kilometry v překrásné místní krajině. Počasí nám přálo „do puntíku“ a že bylo možná teplotně trošku nad průměr ani tak moc nevadilo: lesy, které krajinu rybníků obklopují, nám každý den poskytovaly blahodárný stín…

03

Dvojčata?

Po aklimatizačním pondělku jsme už v úterý v 9.30 vyrazili na první invazní výboj, když cílem bylo městečko Třeboň, které je proslulé nejen místním zámkem, ale i přilehlým rybníkem Svět a také například hrobkou rodu Schwarzenbergů. Všechny tyto tři pozoruhodnosti jsme si plánovaně „schovali“ až na čtvrteční výpravu, to v úterý nám bohatě stačilo „okouknout“ a obdivovat městečko Třeboň v jeho prostém, nicméně krásném „základním levelu“. Po návratu na základnu jsme s uspokojením mohli konstatovat, že máme „nakouceno“ prvních 52 km..! Úterní večer byl ve znamení táboráku a tak trochu sváteční: oslavili jsme Jonáška Janovského – resp. jeho úspěchy z „mistrovské Pece“ – titul vicemistra a jeho vítězství v letošním Českém poháru!

05

MORAVCI i jako zdatní plavci!

Zatím co v úterý jsme „brousili“ od základny západně, ve středu to byl směr opačný. V obci Lutová jsme zažili první a jedinou „horskou“ prémii v rámci celého kempu - výšlap k místnímu kostelu a následně k nedaleké zřícenině bývalého kostela. Přesun do restaurace v obci Staňkov, která je pověstná rybími specialitami, byl následnou dílčí etapou naší středeční cesty. Po oba úvodní dny vedla naše cesta kolem zatopeného pískového lomu a Ti z nás, kteří byli hodně koupání chtiví, ani jednou neopomněli přibrzdit a oddat se čisté přírodní vodě o teplotě cca 24°C… A pro úplnost doplním, že i ve středu jsme „nakroutili“  opět (plus / mínus)  “padesátku“…

06

U táboráku slavíme Jonáškova vítězsví z Pece pod Sněžkou.

Naše další – už čtvrteční cyklo aktivity byly trošku atypické. S využitím našich invazních vozidel, jsme provedli výsadek opět do Třeboně, kde jsme si před polednem prohlédli místní zámek, včetně jeho krásné  zahrady.  Po této návštěvě už například (mimo jiné) víme, proč byl rodu Schwarzenbergů zámek Orlík vrácen a Třeboň ne… Následně vyvádíme „ze stájí“ (z invazních vozidel) naše „oře“, hbitě na ně naskakujeme a řádně napružení vyrážíme na cestu kolem Světa! Samozřejmě šlo o cestu kolem rybníka Svět, při níž jsme okoukli již výše zmíněnou hrobku rodu Schwarzenbergů, která nás – tedy alespoň mě – svojí velkorysostí a honosností – hodně udivila… Cesta kolem Světa byla dobrým tréninkem cross country, paradoxně ji Petr Koudelka  musel jet bez přílby, kterou ráno na základně zapomněl… Ne nadarmo se říká, že „Kovářova kobyla chodí (často) bosa“…

07

Cestou / necestou kolem rybníků i ve středu.

Čtvrteční večer byl v rámci třeboňské invaze na základně Tušť již naším společným posledním a tudíž opět trošku slavnostnějším. Statečné děti, které do toho letos s námi srdnatě šly, byly dekorovány medailemi, o grilovanou večeři se perfektně postaral náš čtvrteční i páteční „vůdce“ Peťa Němec, po setmění nechyběla ani stezka odvahy,  po roce ani diskotéka, když zdatnými „dýdžejkami“ se opět ukázaly Sabina s Adélkou. Naše „dýza“ dokonce přilákala i hosta – ženu mimo naši skupinu, vzhledem ale k nevhodnosti jejího tanečního úboru, jsme ji účast mezi námi radši vymluvili…

08

Společné foto ve zřícenině kostela nad obcí Lutová.

Že už taky víme, co že je to za nápoj se jménem Cola Piňáda (nebo Piňa Coláda? – nevím, pořád se mi to plete), který nám ve čtvrtek večer „ordinoval“ oficiální doktor naší výprvy, Ivan Juránek, i tato znalost je díky letošnímu cyklo putování. Kdo že je nově oddílovou paní Kadrnoškovou a kdo Jonatánem, to už je taky obecně v podvědomí… Že kromě anglosaského jména našeho malého šampióna Jonáška Janovského, které zní „Džonas Džanowsky“ má tento borec po kempu už i jméno ryze portugalsko / španělské – „Joninho“ (čti Džoniňu) - i toto je další pozitivní výsledek naší letošní třeboňské mise…

09a

Hrobka rodu Schwarzenberg. Parádní kousek…

Která ale čtvrtkem zdaleka nekončila! Naše hladovost po ježdění nám vydržela ještě i v pátek dopoledne, byť se už jednalo „pouze“ asi o 12 km okruh, jehož prvním cílem byl  zajímavý směrový ukazatel, posílající cestující například do míst, kde „záda ztrácejí své slušné jméno“  a následná zajížďka do cukrárny s výbornými zákusky, kávičkou a pivem značky „Bernard“. Cukry bylo zkrátka nutno průběžně doplňovat… Samozřejmě po erudovaným lékařským (manželé Juránkovi) a trenérským (Milan Tlamka) dohledem… Sladká to páteční polední tečka za pohodovým, sluníčkem prošpikovaným  a legrací, úsměvy  a dobrou náladou “navoněným“ ježděním  sem tam okolo Třeboně…

10

Tak kam se dáme tentokrát?

A kdo byli skuteční hrdinové těch pěti pohodových dnů? Určitě mi dáte za pravdu, že „Joninho“ Jonášek Janovský s Leonkou Eclerovou. Oba totiž najezdili těch celkových cca 130 km jako všichni ostatní, Leonka se navíc musela vyrovnat s otokem oka po píchnutí nějakým hmyzím prevítem… Na dva dny se tak z ní v pravdě stala „Janička Žižková“, a právě v těchto složitých hodinách ukázala svoji statečnost a odolnost! Bravo MORAVEC! Sem mrkněte na průkazné fotogalerie, které dokreslují předchozí text:

11

MORAVCI okolo Třeboně v akci.